V jedné hospodě sedí Bush a Kerry, popíjejí pivo a vedou vášnivou debatu. Zvědavý host, kterému jejich hádka nedá spát, se přitočí a opatrně se zeptá, o čem to vlastně tak zaujatě diskutují. Bush s klidem odpoví:

„Plánujeme třetí světovou válku. Chceme zabít dva miliony muslimů a jednoho zubaře.“

Host se zarazí a pak udiveně vyhrkne:

„A proč zrovna jednoho zubaře?“

Kerry se okamžitě otočí k Bushovi, dá mu po zádech a s úsměvem prohodí:

„Vidíš? Co jsem ti říkal! Nikdo se nezeptá na těch dva miliony muslimů!“

Přijde Pepíček po dvou týdnech nepřítomnosti do školy a paní učitelka se ho ptá:
„Pepíček, pročpak jsi nepřišel do školy!“

Pepíček odpoví:
„Prosím, ale vy jste říkala, že kdo nemá domácí úkol, tak se nemá ve škole ani ukázat.“

Mladík v lékárně:
„Dejte mi balíček kondomů. Příchuť jahoda, anebo ne, malina. Existuje jablko? Anebo máte i banán?“

Děda, který stojí ve frontě za ním:
„Synku, chceš jebat, nebo vařit kompot?!“

Proč se říká Má rýmu jako Brno?

Protože Brno je také plné holubů.

PIN ke kreditce Chucka Norrise jsou poslední čtyři číslice čísla Pí.

Jednoho dne mají zvířátka shromáždění. Lev jako král zvířat říká:
„Tak zvířátka, musíme si tu udělat pořádek!“

A nařídí, že se bude chodit srát ven mimo planinu, což všechna zvířátka poctivě dodržují. Až jednou. Medvěd už to má na krajíčku. Běží z lesa ven, ale nestihne to a udělá svou potřebu. Najednou se kolem něj ochomejtá zajíček, a tak hovno zakryje tlapama.

„Ty medvěde, co to tak schováváš?“ ptá se zvědavě zajíček.

„Nic. Motýla…“ odpoví medvěd.

„Ukaž, já ho chi vidět!“

Nakonec medvěd odkryje tlapy a povídá:
„Óóóóóóó, už uletěl…

„A ještě se tu svině vysral!“

Náčelník městských policajtů koupil nový trezor. Svolal své podřízené a říká:
„Toto je nejbezpečnější trezor u nás v republice. Má 8-místný kód. Jsou to sice samé čtyřky, ale neřeknu vám, v jakém pořadí!“

Vypráví Ostravák po dovolené v Tatrách:
„Představte si, že v těch Tatrách mají vzduch, kterej není vidět!“

Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upoceni sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
„Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.“

Paní učitelka se také podívala, a skutečně, boty byly obuty obráceně. Paní učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.

Potom se chlapeček podívá na boty a říká:
„To, ale nejsou moje botičky.“

Učitelka se kousla do jazyka, a místo toho, aby na něj zařvala: „To jsi nevěděl dřív?“, tak s námahou zase botičky sundala.

Když byly boty dole, povídá chlapeček:
„To jsou botičky mého brášky. Maminka říká, že je mám nosit taky.“

Učitelka už nevěděla jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomohla do kabátu, tak se zeptala:
„Kde máš rukavičky?“

Chlapeček odvětí:
„Rukavičky mám nacpané v botičkách ... “

... soudní proces s učitelkou začne příští měsíc ...