Sešly se dvě přítelkyně a dohodly se, že si udělají mejdan.

„Víš co?“ povídá jedna „Ty sežeň jídlo a pití a já 32 chlapů.“

„Prosím Tě, 32 chlapů! Vždyť jsme jenom dvě.“

„Znáš chlapy, polovina jich na to zapomene a přijde jich jen 16.“

„No jo, ale i těch 16 je trošku moc, ne?“

„Znáš chlapy, polovina se jich opije a zůstane jich použitelných jen 8.“

„Osm chlapů a my dvě, to je pořád hodně, ne?“

„Znáš chlapy, polovina jich nebude moct, tak zbývají jen čtyři.“

„Ale i tak, čtyři chlapi a my jsme jen dvě…“

„Znáš chlapy, co když budeme chtít každá dvakrát…?“

Medvěd si svolá všechna zvířátka v lese
„Tak, milá zvířátka, nyní si zrekapitulujeme úmrtnost zvířátek v loňském roce..“

„Na cestách zemřelo 152 žab, 89 koček… Žádám myši v zadní řadě, aby přestaly dělat mexické vlny!“

Jedna paní se zeptala anglického meteorologa:
„Splní se vždy vaše předpověď počasí?“

„Vždy, vážená paní,“ odpověděl meteorolog, „jenom datum se nikdy neshoduje.“

Chuck Norris objel zeměkouli na rotopedu!

U jiných lidí vám romantická gesta připadají neotřelá a vzrušující. Pokusíte-li se o ně sami, připadáte si jako neohrabaní pitomci.

Greenhorn si chce na Divokém západě koupit koně. Zajde k obchodníkovi, jestli nemá nějakého levného. Prodavač vrtí hlavou, ale pak si vzpomene:
„Jo, mám tady jednoho, ale kdysi patřil faráři, takže je takovej divnej. Když chcete, aby jel jako vítr, řeknete Zaplať Pán Bůh. A když chcete, aby zastavil, řeknete Amen.“

Greenhorn si to opakuje, pak zaplatí a koně si vezme. Jede na něm krajinou, a řekne si, že ho vyzkouší. Řekne tedy „Zaplať Pán Bůh“ a kůň se rozletí krajinou, letí jako vítr, země ubíhá pod nohama.

Náhle se před nimi objeví propast. Greenhorn si najednou nemůže vzpomenout, jak koně zarazit. Propast se blíží, 100 metrů, 50 metrů, 10 metrů, 5 metrů. Náhle si vzpomene a vykřikne „Amen!“

Kůň se zastaví na kraji propasti. Greenhorn vytáhne kapesník, otře zpocené čelo a řekne:
„Zaplať Pán Bůh“.

Píše se rok 1961, v rádiu právě hlásili, že Sovětský svaz vypustil do vesmíru kosmickou loď s prvním člověkem na palubě. Pepíček to uslyšel a utíká za dědou:
„Dědečku, dědečku, Rusové poslali člověka do vesmíru!“

„Do vesmíru? To už je neposílají na Sibiř?“

Mladá matka kojí ve vlaku dítě, to nechce pít. Matka ho nabádá:
„Když nebudeš pít, nabídnu prso tady tomu pánovi!“

Scéna se několikrát opakuje a pán vypění:
„Ať se ten parchant konečně rozhodne. Už jsem přejel pět stanic!“

„Strejdo? Vy prý v té Ostravě mluvíte strašně sprostě a krátce?“

„Ale piču.“