Během vojenského cvičení přichází velitel k čerstvě nastoupené jednotce a rozhodne se prověřit jejich schopnosti.
_“Vojáci, před vámi je speciální úkol! Vaším cílem je nepozorovaně proniknout na nepřátelské území a získat důležité informace. Musíte se maskovat a využít vše, co je k dispozici!“_

Jeden z vojáků, Pepa, zvedne ruku a zeptá se:
_“Pane veliteli, a co když nás objeví?“_

Velitel se zamyslí a odpoví:
_“V takovém případě udělejte vše, aby si mysleli, že jste někdo jiný.“_

Vojáci se rozejdou plnit úkol. Po několika hodinách velitel slyší podezřelý ruch z lesa. Přijde blíž a najde Pepu, jak stojí na místě, na hlavě má větev, kolem pasu omotaný mech a tiše říká:
_“Bééé, bééé.“_

Velitel se na něj podívá a zvolá:
_“Co to proboha děláte, vojíne?!“_

Pepa odpoví:
_“Pane veliteli, já jsem koza. Snažím se zapadnout.“_

Velitel si povzdechne:
_“Dobře, ale vážně pochybuji, že nepřítel věří na mechem porostlé kozy!“_

Pan Mayer umřel a šel rovnou k bráně nebeské.
„Zpátky“, řekli mu tam, „máme tady o vás, že jste hrál karty a fixloval při tom.“

Pan Mayer tedy začal smlouvat s Bohem, aby ho přesto do nebe pustili. Odpověď ale byla stále stejná:
„Hazardní hráče do nebe nebereme.“

„Ať tedy rozhodne jedna partička“, navrhl pan Mayer. „Když vyhraju půjdu do nebe a když ne, tak do pekla.“

Bůh souhlasil. Archanděl Gabriel přinesl karty a Otec měl rozdávat. V tom ho ale Mayer přerušil:
„A to bych si ještě vyprosil. Žádné zázraky!“

„Pane řediteli, víte, jak chytíme jednoho vlka?“

„Nevím, Bimbo!“

„Chytneme jich deset a devět pustíme.“

Mladá dáma startuje auto, avšak marně. Po chvíli otevře přední kapotu a volá zděšeně:
„To je hrůza, ukradli mi celý motor.“

„Podívejte se také pod zadní kapotu, madam!“ upozorňuje ji s úsměvem náhodný chodec.

Dáma se tam podívá a volá nadšeně:
„Sláva, ono to má náhradní motor.“

Přijde žena na sociálku pro podporu a s sebou si přivede patnáct dětí. Vejdou do kanceláře a žena zavelí:
„Pepo, sednout!“

A všechny děti se posadí. Úřednice chvíli kouká vyjeveně, pak se osmělí a zeptá, jak se děti jmenují, aby si je zapsala.

„To je jednoduché, kluci jsou všichni Josef a holky Josefina.“

„Opravdu?“

„Ano, hrozně to zjednodušuje život. Ráno zavelím ‚Pepo, vstávat!‘ a všechny vstanou. Pak zavelím ‚Pepo, jídlo!‘ a všechny se najedí a tak to jde celý den.“

„No co když potřebujete zavolat na jedno konkrétní dítě?“

„Pak ho zavolám podle příjmení.“

Přijde borec do hospody a vidí, že je tam úplně prázdno. Tak si sedne k baru a říká majiteli hospody, že by pro něj měl skvělý nápad, jak zvednout návštěvnost. Majitel je pochopitelně celkem vstřícný, jelikož by to rád přivítal.

Tak ten chlápek vytáhne takovou plechovou krabici a na ni postaví kachnu s kloboukem. A kachna najednou začne tancovat na špičkách.

Majiteli se to hrozně líbí a tak říká, že to za těch pět stovek, o které si ten maník řekl, bere. Plácnou si, krabici postaví na pult. Do druhého dne se novinka rozkřikne a každý se jde podívat. V hospodě narváno. Zase přijde ten chlápek a baví se s majitelem:
„Tak co, jak jste spokojený ?“

„Jo, je to bezva. Jen mi řekněte, jak to uděláte, aby ta kachna přestala tancovat?“

„To je snadné. Stačí otevřít tu krabici a sfouknout ty svíčky uvnitř.“

Je to dlouhé bílé a na konci je hovno. Co je to?

???

VÝPLATNÍ PÁSKA

Karkulka:
„Babičko, proč máš tak velké oči?“

Vlk:
„Abych tě lépe viděla.“

Karkulka:
„Proč máš tak velké uši?“

Vlk:
„Abych tě lépe slyšela.“

Karkulka:
„A proč máš tak velkou pusu?“

Vlk:
„Abych mohla jíst tatranky na šířku!“

Cestující na lodi si protírá oči a rozespalým hlasem zkonstatuje:
„Dneska je ale sychravo.“

„Promiňte, pane,“ přistoupí k němu plavčík, „zapomněl jsem vás informovat, že se loď potápí.“