Malí klouček napjatě sleduje kněze, který hřebíkem přibíjí oznámení na vývěsku.

„Chceš si přečíst, co nového tady oznamuji?“ ptá se kněz.

„No, spíš chci slyšet, co budete říkat, až se klepnete do prstu.“

Jde Karkulka lesem a potká vlka.
„Kam jdeš, krávo?“

„Já nejsem kráva, já jsem Karkulka a nesu babičce bábovku a víno.“

„Jo, a kde máš košíček?“

„Já kráva, já ho nechala doma.“

Hajný se chlubí v hospodě, jakého měl chytrého psa:
„Pánové, jak velký kus dřeva jsem mu ukázal, tak velkého zajíce ulovil. Škoda, že ho už nemám.“

„A co se mu stalo?“

„Minulý týden mu stará ukázala žehlící prkno a od té doby se ještě nevrátil!“

Muž, šokovaný tím, jak je jeho kamarád oblečený, se ho ptá:
„Jak dlouho nosíš tu podprsenku?“

Přítel odpovídá:
„Od té doby, co to moje žena našla v přihrádce.“

Po ulici jde pán a tleská.

„Proč tleskáte?“ ptá se ho jiný chodec.

„Plaším krokodýly.“

„Vždyť tady žádní nejsou.“

„Samozřejmě. Protože tleskám.“

NASA uspořádá výběrový konkurz, kdo by mohl letět do vesmíru. Vyberou blondýnu a prase. Před odletem jim dají obálky s instrukcemi a vyšlou je do Vesmíru.

Když prase otvírá obálku, blondýna mu kouká přes rameno. Po otevření se na prase vyvalí arch papíru s informacemi jak obsluhovat cely raketoplán.

Blondýna se zděsí.:
„Když tam má prase todle, co tam budu mít já?“

S třesoucíma se rukama otvírá obálku, z ní vyndá papírek s nápisem:
„KRM PRASE A HLAVNĚ NA NIC NESAHEJ!“

„Haló, to je policejní stanice? Měl bych dotaz. Neutekl dneska z blázince nějakej chovanec? No proč se ptám? Protože mi dneska v noci někdo unesl moji ženu!“

Greenhorn si chce na Divokém západě koupit koně. Zajde k obchodníkovi, jestli nemá nějakého levného. Prodavač vrtí hlavou, ale pak si vzpomene:
„Jo, mám tady jednoho, ale kdysi patřil faráři, takže je takovej divnej. Když chcete, aby jel jako vítr, řeknete Zaplať Pán Bůh. A když chcete, aby zastavil, řeknete Amen.“

Greenhorn si to opakuje, pak zaplatí a koně si vezme. Jede na něm krajinou, a řekne si, že ho vyzkouší. Řekne tedy „Zaplať Pán Bůh“ a kůň se rozletí krajinou, letí jako vítr, země ubíhá pod nohama.

Náhle se před nimi objeví propast. Greenhorn si najednou nemůže vzpomenout, jak koně zarazit. Propast se blíží, 100 metrů, 50 metrů, 10 metrů, 5 metrů. Náhle si vzpomene a vykřikne „Amen!“

Kůň se zastaví na kraji propasti. Greenhorn vytáhne kapesník, otře zpocené čelo a řekne:
„Zaplať Pán Bůh“.

Chlapeček povídá holčičce na pískovišti:
„He heč, ty nemáš pinďoura!“

Holčička:
„Až budu velká, budu jich mít kolik budu chtít!“