Baví se liška, vlk a medvěd o zaměstnání. Liška říká:
„Zaměstnali mě v drůbežárně jako hlídačku, ale druhý den počítali kuřata a tak mě hned vyhodili.“

Nato říká vlk:
„Mě zaměstnali na salaši a když po týdnu spočítali ovce, tak mě taky vyhodili“.
Medvěd se chlubí:
„To já už dělám v cihelně měsíc a je to super.“

Vlk s Liškou se diví:
„V cihelně? Jak to tam vydržíš?“

„No jak? Cihly nežeru a Ukrajince nikdo nepočítá!“

Dva páry vyrazí spolu na víkend do přímořského hotelu. Po dobré večeři a několika skleničkách v baru někdo navrhne, že by si mohli na noc vyměnit partnery. Po dvou hodinách intenzívního sexu se ten chlápek otočí na bok a říká:
„Paráda, takhle jsem si už dlouho neužil. Doufám, že holky se mají taky dobře.“

Jdou dva vnoučci David a Jirka s babičkou na procházku po parku a Jirka se najednou zeptá:
„Babi, můžeš mít děti?“

„Ne, já už nemůžu mít děti.“ odpoví popravdě skoro pětaosmdesátiletá stařenka.
„Tak vidíš Davčo, říkal jsem ti přece, že babička je samec!“

Se čtyřmi jeptiškami se zřítí letadlo. Po smrti přijdou k nebeské bráně, kde je přivítá Svatý Petr. Než je pustí do nebe, klade jim otázky.

Ptá se první jeptišky:
„Dotkla ses někdy pánského údu?“

Jeptiška zrudne a přizná:
„Ano, ale jen prstíčkem.“

Svatý Petr jí ukáže na nádobu se svěcenou vodou:
„Omyj si prst a můžeš vstoupit.“

Potom se obrátí na druhou jeptišku a položí jí stejnou otázku. Jeptiška odpoví:
„Ano, ale jen dlaní.“

Svatý Petr jí nařídí:
„Omyj si dlaň ve svěcené vodě a můžeš jít dál.“

Najednou čtvrtá jeptiška vystoupí z řady a povídá:
„Tak jestli si myslíte, že si v tom vypláchnu pusu, až si tam ona umyje zadek, tak to teda ne!“

Specialista firmy Microsoft se zúčastnil střeleckého výcviku. Dostal bezpečnostní instruktáž, pušku a náboje. Vystřílel deset ran. Od cíle hlásí, že žádná nezasáhla terč.

Střelec se zadívá na pušku, potom na terč. Znovu na pušku, znovu na terč. Dá prst před ústí hlavně a druhou rukou stiskne spoušť. Podívá se na krvácející zbytek prstu a zavolá směrem k cíli:
„Tady je všechno normální. Chyba musí být na vaší straně.“

Starý bača Jano s pomocníky opékají u ohně slaninku. Najednou se jeden z ovčáku zeptá:
„Bačo Jano, můžu vám položit chlapskou otázku?“

„Polož, Jurko, polož!“

„Bačo Jano, vy už 50 let žijete se svou ženou Ančou, nikdy vás nenapadlo se s ní rozvést?“

„Rozvést se??!!“ zařval bača Jano. „Nikdy!!!“
A po chvíli ticha dodal: „Ale zaříznout, to ano…“

Hasiči založili kapelu a na první zkoušce se kapelník táže:
„Jak se liší housle od klavíru?“

„Klavír déle hoří,“ odpoví hasič.

Žena sedí u baru a vychutnává si koktail po práci. Vtom se otevřou dveře a vstoupí ten nejfantastičtější chlap jakého kdy viděla. Vysoký, svalnatý a hezký, s hustými tmavými vlasy a krásnýma, zelenýma a jiskřivýma očima. Z každého jeho pohybu přímo sálalo mužství a smyslnost. Žena si prostě nemohla pomoct a jen zírala.

Chlap si všiml že je předmětem ženina hlubokého zájmu a s prohnaným sexy úsměvem k ní přistoupil. Zatímco se červenala a připravovala k omluvě, že na něj tak zírala, se k ní naklonil a zašeptal jí do ucha hlubokým, hebkým hlasem:
„Udělám cokoliv. Cokoliv, absolutně cokoliv chcete, cokoliv o čem jste kdy snila, za padesát dolarů. Mám jen jednu podmínku…“

Celá se třásla očekáváním a tak se ho zeptala co to je za podmínku. Muž řekl:
„Budete mi to muset říct jen ve třech slovech.“

Žena zírala do do jeho hypnotických očí a zvažovala návrh. Poté sáhla do kabelky a vytáhla padesát dolarů. Napsala svou adresu na ubrousek, složila ho kolem peněz a podala mu to. Potom se k němu naklonila a pošeptala mu do ucha:
„Ukliď mi barák.“

Popelce je nyní 95 let. Poté, co prožila život s nyní už nebožtíkem princem, sedí dnes na terase, v houpacím křesle a pozoruje svět se svým kocourem Bobem. Jednoho slunného odpoledne se před ní z ničeho nic objeví pohádková babička.

Popelka se podiví:
„Babičko, co Ty tu děláš po všech těch letech?“

Babička odpoví:
„Popelko, od doby, co jsem Tě viděla naposledy, jsi vedla příkladný život. A já bych Ti za to dnes chtěla splnit tři přání.“

Popelka byla překvapená. Zamyslela se a povídá:
„Víš, babičko, princ byl skvělý člověk, ale mizerný investor. Dnes tu žiji z ruky do úst z mizerného důchodu. Pomohlo by mi, kdybys mě učinila bohatou.“

V tu ránu se její houpací křeslo proměnilo ve zlato. Popelka ani nedýchá a děkuje babičce.

Babička odpoví:
„To je maličkost, jaké je Tvé druhé přání?“

Popelka se podívá na své křehké tělo a říká:
„Přála bych si být zase mladá, krásná a plná energie, jako jsem bývala.“

Přání se v mžiku stane realitou. Popelka je zase krásná a v těle cítí příjemné mrazení, jaké již po léta nepocítila.

Babička se zeptá ještě jednou:
„Máš poslední přání, co by to mělo být?“

Popelka pohlédne na vyděšeného kocoura v rohu a praví:
„Nemohla bys proměnit Boba v pohledného muže?“

Jako zázrakem se Bob protáhne a stojí před ní tak krásný muž, jakého ještě svět neviděl. Babička pogratuluje Popelce, popřeje jí šťastný nový život a zmizí stejně náhle, jak se objevila.

Bob a Popelka se po sobě chvíli toužebně dívají. Popelka beze slov zírá na nejkrásnějšího muže jakého kdy spatřila.

Tu se k ní Bob přiblíží a vezme ji do svých silných paží. Přitáhne si ji k sobě a ona cítí ve vlasech jeho horký dech, když Bob šeptá:
„Vsadím se, že teď lituješ toho, že jsi mě nechala vykastrovat.“