„Bačo, máte tu nějakou atrakci pro turisty?“

„Měli jsme, ale minulý týden se vdala!“

Víte, jak se řekne japonsky miminko?

???

Čumizfusaku.

V blázinci:
„A letěl už jsi někdy v balónu?“

„A ve fotbalovém nebo basketbalovém?“

V Moskvě stojí dlouhá fronta na maso. Když už to jeden z čekajících mužů nevydrží, povídá svému příteli:
„Už toho mám dost. Půjdu a zastřelím prezidenta.“

Po chvíli se však vrátí zpět.

„Co se stalo?“ ptá se ho přítel.

„Ale, je tam ještě delší fronta než tady,“ odpoví muž

Sedí bača u ohně a jelikož je moderní, kouří trávu. Přijde k němu Ježíš a říká:
„Bačo, jsem Je…“

„Čuš, do piče! Sadni si. Pofajčíš?“

Tak Ježíš vzal tu trávu, potáhnul, a povídá:
„Já jsem Ježíš Kristus.“

Bača pokývá hlavou a říká:
„Hmm…, dobrá tráva…“

Vyprávěl námořník přátelům o svých dobrodružstvích v Jižní Americe:
„Co vám mám povídat? Bylo to strašné! Indiáni vpravo, Indiáni vlevo, Indiáni všude kolem nás. Kam se člověk podíval, všude Indiáni na svých lodích. Přirazili k naší Margaretě a už se houfem drali na palubu.“

„Proboha! Co jste dělali?“

„Už bylo pozdě. Nedalo se nic dělat. Tak jsme od nich museli koupit pár výšivek, nějaké koberce, několik vyřezávaných nožů a masek.“

Proč se říká Má rýmu jako Brno?

Protože Brno je také plné holubů.

Láďa, bezdomovec, Brňák jak hrom, přijde na úřad práce a žádá tam o nějakou práci. Tam sedí dva chlápci a jeden na to:
„Láďo, my bychom ti hrozně rádi nějakou práci dali, ale máš smůlu, nic nemáme.“

Láďa se nevzdává a říká:
„Chlapi, ale já se znám s Klausem.“

Oni:
„To ti tak žerem.“

Tak Láďa vezme telefon, vytočí Pražský Hrad, tam to vezme Klaus, pokecají, takový ty fráze, jako jak se má Livie, nebo tak co, kdy zase zajdem na hrba. Ti dva jako že no a co, Klause u nás zná každý. Nereagujou.

Láďa:
„Chlapi, ale já se znám i s Barackem Obamou.“

Zase vytočí Bílý dům. Zase pokecají, jak se má Michelle. No a zas nic, ti dva nereagujou.
„Láďo, práci nedostaneš.“

Tak Láďa:
„Chlapi, ale já se znám i s papežem.“

Tak vezmou dodávku, dojedou do Vatikánu, tam papež zrovna slouží mši, plný kostel lidí. Láďa se pustí nahoru k oltáři, už z dálky volá:
„Nazdar Benedikte!“

Papež ho uvidí, rozpřáhne ruce, objímají se, pokecají, jak to jde a jak se má Bůh atd. Láďa se vrátí zpátky, tam stojí ti dva chlapi, úplně odvaření, dolní čelisti spadlé až na hrudník, oči vykulené.

Láďa na ně kouká:
„To jste tak hotový z toho, že se znám s papežem?“

„Ne, to ne, ale před chvilkou tudy šli dva Japonci, a ten jeden se ptal: Co je to za kreténa, co támhle stojí vedle Ládi?“

Ptá se jeden potácející se policajta:
„Prosím vás, kolik mám boulí na čele?“

„Sedm, občane. A kdepak jste k nim přišel?“

„Děkuju vám. Tak ještě tři kandelábry a jsem doma.“