V nemocnici leží pacient, celý v sádře, čouhá mu jenom přirození. Najednou mu na něj sedne včela.
„Pane doktore,“ vykřikne muž, „rychle, zažeňte ji!“

„Nemůžu,“ odvětí lékař, „jsem na včely alergický.“

Chlap navrhne:
„Tak mi s ním alespoň zatřepejte, snad ta včelka uletí.“

Lékař třepe, třepe, načež pacient zašeptá:
„Už toho nechejte, doktůrku. Já už si ji sestřelím!“

Leží doma děda na smrtelné posteli, pustili ho domů na těch posledních pár dnů a vypadá to, že konec už brzy přijde. Najednou pomalu otevře oči, začichá a ptá se:
„Bábo, ty smažíš koblihy?“

„Jo, smažím.“

Děda v sobě sebere poslední síly, vyplazí se nesmírně ztěžka z postele do kuchyně, už už natahuje ruku po talíři s koblihama a najednou PLESK!

Bába ho praští přes ruku a říká:
„Kuš dědku, ty jsou na pohřeb!“

Jde cikán po ulici a říká elegantně oblečenému muži:
„Kamaráde, ty máš ale krásné hodinky. Mohl bys mi říct, kolik je?“

Chlápek mu to teda poví a jde dál. Stejně tak jde dál cikán a po chvíli ho potká další cikán a se závistí pronese:
„Kamaráde, ty máš ale krásné hodinky. Mohl bys mi říct, kolik je?“

Šňůra se sušícím se prádlem se přetrhne jen tehdy, je-li zem pod ní mokrá.

Manžel se vrátí domů, vidí pověšený norkový kožich a ptá se manželky:
„Co to je? Kdo ti dal ten norkovej kožich?“

Ta říká:
„Nebudeš tomu věřit. Já si vsadila a vyhrála jsem. Tak jsem si koupila ten norkovej kožich“

Za týden vidí manžel briliantový náhrdelník a říká:
„Kdo ti dal ten náhrdelník?“
„Ty tomu nebudeš věřit. Já si vsadila a vyhrála. Tak jsem si koupila ten briliantový náhrdelník.“

Za další týden auto před barákem. Manželka hned:
„Ty už tomu nebudeš věřit, ale já si opět vsadila, zase jsem vyhrála a mám auto.“

Za týden manželka leží ve vaně a koupe se. Manžel přijde a šáhne do té vody.

„Co mi hrabeš do té vody?“ ptá se manželka

„Zkouším teplotu, aby sis neopařila tiket.“

Sedí babka v baráku a má vody až po kotníky. Přijdou za ní hasiči a povídají, že musí okamžitě pryč. Ale ona jim odpoví, že jí Bůh slíbil, že ji zachrání.

Přišli druhý den a vody po kolena.

„Ale teď už musíte jít, babi,“ říkají hasiči.

Ale ona zase, že jí Bůh zachrání.

Přijdou potřetí a dům je zbořený. Babka mezitím odchází do nebe za Bohem a když se s ním setká, povídá mu:

„Vždyť jsi mi slíbil, že mi pomůžeš.“

Bůh ji odpoví:
„Ty huso jedna hloupá, vždyť jsem ti tam poslal dvakrát hasiče!“

Přijde medvěd za zajícem a povídá mu:
„Zajíci koukej, já jsem si koupil novou motorku“.

Zajíc na to:
„Medvěde, svezeš mě?“

„Tak naskoč“, řekne medvěd! Medvěd to rozjede na 50 a ptá se:
„Zajíci, nebojíš se?“

„Nebojím“.

Medvěd to rozjede na 100:
„Zajíci, nebojíš se?“

„Nebojím“.

Medvěd to rozjede na 150:
„Zajíci, fakt se nebojíš?“

„Nebojím. Ale medvěde, mohl bys mi tu motorku půjčit, ne?“

Medvěd tedy zajícovi motorku půjčí! Zajíc si sedne dopředu a medvěd za něj! Zajíc to rozjede na 50:
„Medvěde, nebojíš se?“

„Nebojím“.

Zajíc to rozjede na 100:
„Medvěde, nebojíš se?“

„Nebojím“.

Zajíc to rozjede na 200:
„Medvěde, nebojíš se?“

„Nebojím.“

„Ale měl bys, já nedosáhnu na brzdy!“

Dave se jednoho dne chlubil svému šéfovi:
„Víte, znám každého, kdo za něco stojí. Stačí říct jméno, kohokoliv, a já ho znám.“

Jeho šéf už měl dost těchto řečí, a tak ho vyzval:
„Dobře, Dave, co třeba Tom Cruise?“

„Žádný problém, šéfe. Tom a já jsme staří přátelé, to vám dokážu.“

Takže se vydají do Hollywoodu, zazvoní u dveří Toma Cruise a ten vykřikne:
„Dave! Co se děje? Rád tě vidím! Pojďte dál!“

Šéf je ohromený, ale stále pochybovačný. Když odcházejí, říká Daveovi, že to byla jen šťastná náhoda.

„Ne, ne, jen řekněte další jméno,“ povzbuzuje ho Dave.

„Prezident Obama,“ odpoví šéf rychle.

„Jo, starý kámoš. Poletíme do Washingtonu.“

Tak se vydají do Bílého domu. Obama zahlédne Davea při prohlídce, zamává na něj a zavolá:
„Dave, to je překvapení! Právě jsem na cestě na schůzku, ale pojďte se mnou na kávu, musíme si popovídat!“

Šéf už je pořádně otřesený, ale stále není úplně přesvědčený. Když opouštějí Bílý dům, opět vyjadřuje pochybnosti.

Dave ho pobídne: „Tak ještě jedno jméno.“

Šéf si zamyšleně odfrkne: „Papež František.“

„Jasně!“ usměje se Dave. „Papeže znám už roky.“

Tak letí do Říma. Stojí na Svatopetrském náměstí mezi obrovským davem a Dave říká:
„Takhle to nepůjde, šéfe. V tomhle davu mě papež nikdy neuvidí. Ale znám všechny stráže, takže půjdu nahoru a objevím se s ním na balkoně.“

Zmizí v davu a o půl hodiny později se skutečně objeví na balkoně vedle papeže.

Když se pak vrátí dolů, zjistí, že jeho šéf prodělal infarkt a je obklopen zdravotníky. Přiběhne k němu a ptá se:
„Šéfe, co se stalo?!“

Šéf se na něj s posledními silami podívá a zašeptá:
„To už bylo moc. Když jste s papežem vyšli na balkon, chlap vedle mě se zeptal: Kdo do prdele je ten týpek na balkoně s Davem?“

Jak se pozná veselý cyklista?

???

Má mezi zuby mušky.