Jedné noci dorazil přítel se svou přítelkyní k ní domu. U vstupních dveří se začnou líbat na dobrou noc a mladík začne být pomalu vzrušený.

Opře se dlaní o zeď, usměje se na ní a povídá:
„Miláčku, co kdybys mi ho vykouřila?“

Ona zděšeně:
„Zbláznil ses? Rodiče nás uvidí!“

„Ale prosím tě! V tuhle hodinu?“ zubí se na ní.

„Ne. Dovedeš si představit, co by se stalo, kdyby nás přistihli?“

„Ale jdi! Nikdo tu není, vaši už spí!“

„Ani náhodou, je to moc nebezpečné!“

„Prosím, prosím, moc tě miluji?!?“

„Ne, ne a ne. Taky tě miluji, ale teď nemohu!“

„Jasně, že můžeš. Prosím?“

„Ne, ne. Fakt nemohu.“

„Moc prosím…“

Najednou se na schodech rozsvítí světlo a ukáže se její mladší sestra v pyžamu, s rozcuchanou hlavou a rozespalým hlasem povídá:
„Taťka říká, že už ho máš vykouřit, nebo to mám udělat já. A máma vzkazuje, že kdyby bylo třeba, tak to udělá klidně sama. Jen ať už proboha dá pryč ruku z toho zvonku!“

Jak nazvete brunetku mezi dvěma blondýnkami?

???

Tlumočnice.

Přijde zajíc do baru, vykasá si rukávy a zařve:
„Kdo mi zmlátil bráchu?“

„Já!“ zvedne se medvěd. „A co má být?“

„Ale nic. Dobře jsi udělal.“

V drogerii nakupují kluci malé malované krabičky. Babka na ně zvědavě pokukuje a najednou požádá prodavačku taky o jednu krabičku. Prodavačka jí udiveně povídá:
„Ale babi, k čemu vám to ve vašem věku bude?“

Babka se nenechá odbýt, tak jí taky jednu krabičku prodala. Babka to hned rozbalila, vyndala z krabičky, rozmotala něco bílého. Ptá se prodavačky:
„A proším váš, na čo to je?“

„Babko, teď už je to na hovno, ale byl to film do foťáku.“

Baví se dva kumpáni v baru:
„Je to dobrý, dvakrát se vyspíme a bude výplata.“

A druhý na to:
„A dvakrát se nevyspíme a bude po výplatě.“

Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upoceni sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
„Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.“

Paní učitelka se také podívala, a skutečně, boty byly obuty obráceně. Paní učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.

Potom se chlapeček podívá na boty a říká:
„To, ale nejsou moje botičky.“

Učitelka se kousla do jazyka, a místo toho, aby na něj zařvala: „To jsi nevěděl dřív?“, tak s námahou zase botičky sundala.

Když byly boty dole, povídá chlapeček:
„To jsou botičky mého brášky. Maminka říká, že je mám nosit taky.“

Učitelka už nevěděla jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomohla do kabátu, tak se zeptala:
„Kde máš rukavičky?“

Chlapeček odvětí:
„Rukavičky mám nacpané v botičkách ... “

... soudní proces s učitelkou začne příští měsíc ...

Ve firmě přijímají nového zaměstnance.

Mistr:
„Tady máte koště a běžte zamést halu.“

Zaměstnanec:
„Ale já jsem inženýr.“

Mistr:
„Tak já vám to ukážu.“

„Pane doktore, co mám dělat, když můj manžel mluví každou noc ze spaní?“

„Dejte mu příležitost, milá paní, aby mohl promluvit ve dne.“

Jsou na ostrově Rus, Japonec a Čech. Japonec říká:
„Už to tady nevydržim. Já plavu přes moře“.

A tak plave. Potká ho žralok a říká:
„Zazpívej mi hymnu!“

Japonec zpívá a žralok ho sežere.

Přestává to bavit i Rusa a tak začíná plavat. Taky potká žraloka a zpívá mu hymnu. Žralok ho sežere!

Plave Čech. Potká ho žralok a říká:
„Zazpívej mi hymnu!“

Čech zpívá:
„Kde domov můj, kde domov můj…“

Žralok vykulí oči a říká:
„Plav dál, bezdomovce nežeru!“