Zastaví kamion na červenou. Ke dvířkům doběhne blondýna a zaťuká na okénko. Řidič ho stáhne a blondýna na něj:
„Jmenuju se Marie, jedu za vámi a ztrácíte náklad.“

Řidič zakroutí hlavou, padne zelená. Na příští křižovatce se scéna opakuje. Na třetí červené to řidič už nevydrží, vyskočí z náklaďáku, zaťuká na okénko auta blondýnky a když ho blondýna stáhne, tak řekne:
„Já jsem nějaký Karel, je zima, jsme v Liberci a já sypu sůl na silnici.“

Letí netopýr nocí a najednou prásk, narazí do stromu. Sebere se, srovná křídla a letí dál. Za chvíli zase, prásk do skály. Zatřese hlavou dá si dolů z uší sluchátka a říká:
„Sakra, já se s tím walkmanem jednou zabiju.“

Pacient povídá doktorovi:
„Až umřu, tak do úmrtní zprávy napište, že jsem umřel na AIDS“.

Doktor se tomu diví a povídá:
„Vy nemáte AIDS, ale rakovinu“.

Pacient odpoví:
„To nevadí, ale já k tomu mám 3 dobré důvody: Za prvé takovou nemoc u nás na vsi ještě nikdo nemá, za druhé soused umře strachy že to má taky, protože mi chodil za manželkou, a za třetí manželka si do smrti nezašuká.“

Svatý Petr zaslechne klepání na nebeskou bránu. Otevře a uvidí muže, který tam stojí. Než se ho ale stačí na cokoliv zeptat, muž zmizí.

Po chvíli se klepání ozve znovu. Svatý Petr otevře a znovu tam stojí tentýž muž, ale hned nato opět zmizí.

Svatý Petr za ním zavolá:
„Poslyšte! Vy si ze mě děláte šprťouchlata, nebo co?“

Z dálky se ozve odpověď:
„Ne, oni se mě snaží vzkřísit!“

Vytahuje se chlápek v přístavní krčmě:
„Představte si, že jsem fakticky, ale na mou duši, chytil včera mamuta!“

Všichni se popadají za břicho, jen jeden z lodníků se shovívavě zeptá:
„A jak jste ho vlastně chytil?“

Námořník vypráví:
„Bylo to v Barentsově moři. Ještě byl zamrzlý v kusech ledu, když jsme ho spatřili v síti.“

Přijde holčička do zverimexu a žvatlá:
„Puosimvás, máte maí kwáíčky?“

Prodavač nasadí klasické dětské žvatlání, sehne se k ní a vezme ji k výběhu:
„Ty bys chtěla kwáíčka? A jakýho? Máme tu maího hnědýho kwáíčka, maího chwupatýho šedivýho kwáíčka, maího uoztomiího bíuího kwáíčka…“

Holčička se dívá do výběhu, zamyslí se a povídá:
„No jak tu tak koukám na ty maí kwáíčky, tak myslim, že moe kwajta na bauwu doceua seue.“

Přijde Pepíček po dvou týdnech nepřítomnosti do školy a paní učitelka se ho ptá:
„Pepíček, pročpak jsi nepřišel do školy!“

Pepíček odpoví:
„Prosím, ale vy jste říkala, že kdo nemá domácí úkol, tak se nemá ve škole ani ukázat.“

Stěžuje si žena, že má v práci problém.
„Mám pracovní problém, jsem geodetka a nemohu klukům říct, když máme začít měřit:
„Tak si to postav a jdeme na to.'“

Parta mladých žen si vyrazila na dovolenou a zanedlouho našly pětipatrový hotel s označením „Hotel pouze pro ženy.“

Protože byly bez partnerů, rozhodly se vejít, aby zjistily, jestli stojí za to se zde ubytovat. Recepční byl velmi atraktivní chlapík a vysvětlil jim, že je na nich, aby se rozhodly, kde chtějí bydlet. Dámy vyjdou do prvního poschodí a tam je tabule, na které stojí:
„Na tomto poschodí jsou muži, kteří v posteli nestojí za nic, ale jsou velmi citliví a milí.“

Ženy se zasmějí a jdou dál. Tabule ve druhém poschodí hlásí:
„Muži na tomto poschodí jsou vynikající milenci, ale všeobecně zle zacházejí se ženami.“

Tohle se dámám nelíbí, takže jdou do třetího poschodí, kde čtou na tabuli:
„Muži v tomto poschodí jsou vynikající milenci a velmi citlivě přistupují k potřebám žen.“

Tohle se jim sice líbí, ale ještě zůstávají dvě poschodí. Tabule ve čtvrtém patře je překvapující:
„Muži na tomto poschodí mají perfektní těla, jsou velmi jemní a pozorní k ženám, všichni jsou svobodní, mají spoustu peněz a jsou připraveni oženit se.“

Tady mají dámy to, co hledaly. Ale předtím než se ubytují ve čtvrtém patře, jsou zvědavé, co může být v pátém. Když přijdou nahoru, na tabuli je napsáno:
„Tady nejsou žádní muži. Toto poschodí jsme postavili jen proto, abychom dokázali, že ženu není možné nikdy úplně uspokojit.“