Vtipy

Otec zajde za advokátem a slíbí mu sto tisíc, když to pro syna uhraje na dva roky. Když mu peníze předává, ptá se:
„A není to málo?“

„Skoro je. Bylo to hrozně těžké. Oni ho chtěli osvobodit!“

Jde chlápek a nese urnu.
„Co to neseš.“

„Nesu si domů tchýni.“

„Co s ní budeš proboha dělat.“

„Ále. Celej život byla hrozně líná, tak jí dám do přesýpacích hodin, aby se na starý kolena trochu protáhla.“

U vody sedí starší děda a v klidu si pokuřuje dýmku, když tu náhle vyleze z porostu porybný a hned spustí:
„Tak co dědo, jak vám to dnes jde?“.

„Ale, skoro nic. Akorát kapříka“.

Zkušený porybný už pouhým okem poznal, že ten chudák ve vodě nemá míru, ale radši ho přeměřili.

„Dědo vždyť ten kapřík nemá míru“, promluvil na staříka vážně porybný.

Stařík se pouze usmál a s klidem mu odpověděl:
„Malé to je, ale dva řízky s toho budou“.

Zpěvák Bono jednou na koncertě gesty zklidnil publikum a pak začal do úplného ticha pomalu tleskat. Tleskal delší dobu, než vysvětlil:
„Chci, abyste si něco uvědomili. Pokaždé, když tlesknu, umře v Africe jedno dítě.“

Kdosi z publika zařval:
„Tak přestaň tleskat, ty idiote!“

Na Západě:
„Čau Johny, čím si teď vyděláváš?“

„Obchoduji s otroky.“

„A co od tebe kupují?“

„Jean, je venku tma?“

„Ne, pane.“

„Tak proč vidím hvězdičky?“

„Protože jste se uhodil do hlavy, pane.“

Sluha John čeká v přístavu na svého pána, který se vrací z cest.

„Co je nového, Johne?“ táže se lord Edward.

„Celkem nic, Vaše lordstvo.“

„Půl roku jsem mimo Anglii a tady se zatím nic nestalo?“

„Snad jen to, že kos, který denně zpíval na javoru před vaším oknem již nezpívá pane.“

„Mohl byste mi říci proč nezpívá?“

„Protože ten javor už neexistuje,“ odpovídá John.

„Proč neexistuje, Johne?“

„Shořel, Vaše lordstvo.“

„Proboha, kdy?“

„Ten den kdy shořel Váš zámek.“

„Můj zámek shořel, Johne?“

„Ano, ten den kdy lady Victorie upadla v ložnici s hořícím svícnem v ruce.“

„A proč upadla, Johne?“

„Zřejmě v rozčilení Vaše lordstvo.“

„Ona se rozčílila?“

„Ano, když se polekala, že ji někdo viděl s tím vousatým podkoním.“

„Ale to přece není nic nového, Johne.“

„Vždyť jsem říkal, vaše lordstvo, že se nic nového nestalo.“

Po lese chodí strašně naštvaný medvěd. Všude okolo sníh, mrzne až praští. Medvěd tu kopne do jedličky, tam do zajíce, vlkovi rozbije hubu a přitom si mumlá:
„Proč jsem sakra v září pil to kafe?“

V nemocnici leží pacient, celý v sádře, čouhá mu jenom přirození. Najednou mu na něj sedne včela.
„Pane doktore,“ vykřikne muž, „rychle, zažeňte ji!“

„Nemůžu,“ odvětí lékař, „jsem na včely alergický.“

Chlap navrhne:
„Tak mi s ním alespoň zatřepejte, snad ta včelka uletí.“

Lékař třepe, třepe, načež pacient zašeptá:
„Už toho nechejte, doktůrku. Já už si ji sestřelím!“

Děti dostanou za domácí úkol napsat slohovou práci na téma „MOJE RODINA“. Když práce odevzdávají, věnuje učitelka sladký úsměv a pochvalu Lacovi. Ten totiž oproti ostatním odevzdává pěkný svazek popsaných listů.

Druhý den ovšem vchází učitelka do třídy zjevně rozladěná:
„Já nemám čas na hlouposti! Mohl by někdo Lacovi po vyučování vysvětlit, jaký je rozdíl mezi slohovou prací a seznamem rodinných příslušníků?“