Vtipy

Čáp se jen tak prochází a najednou vidí šneka, jak si to šine ven z lesa. Tak povídá:
„Šneku, kam tak chvátáš?“

A šnek na to:
„Ale přijeli do lesa berňáci, tak zdrháme. To víš, já mám barák, moje má barák, děti mají baráky, tak zdrháme“.

No tak čáp neváhá, ale jak tak utíká, tak potká medvěda.
„Čápe, kam jdeš?“

„Ale, medvěde do lesa přijeli berňáci, tak zdrhám. To víš, já si žiju na vysoký noze, moje si žije na vysoký noze, děti si žijí na vysoký noze, tak zdrháme.“

Medvěd se lekne a taky prchá. Potká krtka.
„Medvěde, kam zdrháš?“

„Ale, krtku do lesa přijeli berňáci, tak zdrhám. To víš já mám kožich, moje má kožich, děti mají kožichy, tak zdrháme.“

Krtek neváhá, popadne rodinu a prchaj. Jak tak hrabou, tak se prohrabou až do ZOO do klece s paviány. A ten největší se hned ptá:
„Krtku, co tu děláš?“

„Ale, do lesa přijeli berňáci, tak zdrhám. To víš, já mám nahrabáno, moje má nahrabáno, děti mají nahrabáno, tak zdrháme“.

Pavián na to:
„Krtku, co blbneš. Podívej se na mně. Já mám holou prdel, stará má holou prdel, naše děti mají taky holou prdel a stejně nás všechny zavřeli!“

Přijde cikánka do trafiky a povídá prodavačce:
„Jedny cigarety!“

Prodavačka:
„A jaké?“

Cikánka rozhodí rukama a zařve:
„Podívejte se na ni, jak je zvědavá!“

Hasiči založili kapelu a na první zkoušce se kapelník táže:
„Jak se liší housle od klavíru?“

„Klavír déle hoří,“ odpoví hasič.

Sejdou se zvířátka na poradě. Hroch povídá:
„Zítra pojedeme na výlet.“

Žába po něm opakuje:
„Zítra pojedeme na výlet.“

Hroch pokračuje:
„Sraz bude v 7:30 u lesa.“

Žába po něm zase opakuje:
„Sraz je v 7:30 u lesa.“

Hroch povídá:
„A ta zelená čůza zůstane doma.“

A žába si povzdychne:
„Chudák krokodýl, ten se tak těšil.“

Předměty, které hledáš, se nikdy neobjeví, když je potřebuješ, nýbrž teprve až jejich důležitost pomine a ty budeš hledat úplně něco jiného.

Paní učitelka řekla dětem, aby si donesly do školy zvířátko a předvedly, co se jejich zvířátka naučila. Paní učitelka vyvolá Aničku a ta má pejska.

Anička řekne:
„Popros!“ a pejsek: „Haf,haf.“

Paní učitelka na to:
„No dobře Aničko. Další půjde Honzíček.“

Ten má papouška a řekne:
„Ahoj“ a papoušek: „Ahoj.“

Paní učitelka na to:
„Hm, to je ještě lepší. A teď Pepíček.“

Ten má hada. Vezme, roztočí ho a práskne s nim o lavici a had:
„Sss!“

Paní učitelka:
„No, co to je?! “

Pepíček:
„Ještě jednou, paní učitelko!“

Vezme, roztočí ho a práskne s nim zase o lavici. A had:
„Ssssssssss!“

Paní učitelka:
„Co děláš, Pepíčku, nech toho!“

A Pepíček:
„Naposledy paní učitelko! “

Vezme, roztočí hada a prásk s nim o lavici a had:
„Sssssssskákal pes …“

Vyprávěl námořník přátelům o svých dobrodružstvích v Jižní Americe:
„Co vám mám povídat? Bylo to strašné! Indiáni vpravo, Indiáni vlevo, Indiáni všude kolem nás. Kam se člověk podíval, všude Indiáni na svých lodích. Přirazili k naší Margaretě a už se houfem drali na palubu.“

„Proboha! Co jste dělali?“

„Už bylo pozdě. Nedalo se nic dělat. Tak jsme od nich museli koupit pár výšivek, nějaké koberce, několik vyřezávaných nožů a masek.“

Soudružka učitelka se ptá dětí:
„Děti, kdo ví, jak se jmenoval nejvýznamnější člověk 20. století?“

Nikdo se nehlásí.
„No děti, kdo správně odpoví, dostane čokoládu.“

Přihlásí se Pepíček a říká:
„Vladimír Iljič Lenin.“

„Výborně, pojď si vzít čokoládu!“

Pepíček vezme čokoládu a když si sedá do lavice, říká si potichu:
„Sorry, Rambo, ale obchod je obchod.“

Potkají se dva ve vlaku:
„Kam jedete?“

„Z Moskvy do Stalingradu a vy?“

„Ze Stalingradu do Moskvy.“

„Není to divný? Já jedu z Moskvy do Stalingradu a vy jedete ze Stalingradu do Moskvy a jedeme stejným vlakem?“

Zamyslí se: „Hmm. Ta ruská technologie.“

Žila byla v jedné zemi krásná, chytrá a emancipovaná princezna. Když jednou seděla ve své nádherné zahradě na břehu potoka, vyskočila z potoka žába a řekla jí:
„Jsem princ zakletý zlým čarodějem. Stačil by jediný tvůj polibek, abych se znovu proměnil v pohledného, urostlého a elegantního muže. Pak se můžeme vzít a žít šťastně na tvém zámku s mou matkou. Budeš mě moci milovat, připravovat moje jídlo, prát moje košile a rodit moje děti. Budeme velmi šťastní.“

Tentýž večer si princezna při vychutnávání lehce osmahnutých žabích stehýnek ve vinné omáčce pomyslela:
„Tos uhodl, blbečku.“