Vtipy

Jde cikán po ulici a najde kouzelnou lampu. Otře ji a objeví se džin. Ten povídá:
„Splním ti jedno přání. Ale má to háček. Co si přeješ, dostanou ostatní cikáni dvakrát!“

Cikán chvilku přemýšlí a pak řekne:
„Chci být na chvíli slepý na jedno oko!“

Cikán jde na pracovní pohovor. Šéf se ho ptá:
„Máte nějaké zkušenosti?“

Cikán odpoví:
„Ne, nemám.“

Šéf pokračuje:
„Umíte pracovat s počítačem?“

Cikán na to:
„Ne, neumím.“

Šéf se zamračí a zeptá se:
„A co nějaký cizí jazyk, umíte?“

Cikán odpoví:
„Ne, neumím.“

Šéf si povzdechne:
„No, tak mi aspoň řekněte, proč si myslíte, že byste měl dostat tuhle práci?“

Cikán se usměje a říká:
„Protože jsem přišel!“

Pacient přichází k lékaři a stěžuje si:
„Pane doktore, já mám strašný problém. Každé ráno, když vstanu, mě bolí celé tělo. Když se dotknu hlavy, bolí to. Když se dotknu hrudi, bolí to. Když se dotknu nohy, bolí to. Co se mnou je?“

Doktor se na něj chvíli zamyšleně dívá, poté vezme pacientovu ruku, prohlédne si ji a povídá:
„Myslím, že jste si zlomil prst.“

V parku na lavičce sedí muž a na klíně má malý tenisový kurt, kde trpaslíčci hrají turnaj. Jiný pán to sleduje a se zaujetím se ptá, kde k tomu unikátu přišel.

„Támhle od toho kouzelného dědečka,“ ukáže, „nabídl mi splnit jedno přání.“

Pán dohoní dědečka:
„Prosím, mohl byste mi vykouzlit pytel doláčů?“

„Staň se.“, luskne dědeček prstem a zmizí.

Před pánem se objeví pytel, rozevře ho a nevěří vlastním očím.
Vrátí se na lavičku a člověku s tenisem si stěžuje:
„On je snad hluchej! Chtěl jsem doláče a vyčaroval mi koláče!“

„No jasně, že je. Myslíte, že já jsem chtěl třiceticentimetrovej tenis?!“ *

Před jedním americkým supermarketem vlezlo malé děcko Santa Clausovi na klín a on se ho zeptal, jako všech dětí:
„Tak co by sis přál k vánocům, maličký?“

Děcko vyvalilo oči, poklesla mu brada a po pěti vteřinách povídá:
„Cože? Tys nečetl můj e-mail?!?“

Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upoceni sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
„Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.“

Paní učitelka se také podívala, a skutečně, boty byly obuty obráceně. Paní učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.

Potom se chlapeček podívá na boty a říká:
„To, ale nejsou moje botičky.“

Učitelka se kousla do jazyka, a místo toho, aby na něj zařvala: „To jsi nevěděl dřív?“, tak s námahou zase botičky sundala.

Když byly boty dole, povídá chlapeček:
„To jsou botičky mého brášky. Maminka říká, že je mám nosit taky.“

Učitelka už nevěděla jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomohla do kabátu, tak se zeptala:
„Kde máš rukavičky?“

Chlapeček odvětí:
„Rukavičky mám nacpané v botičkách ... “

... soudní proces s učitelkou začne příští měsíc ...

Dva zloději se vloupou do banky v noci. Jeden z nich otevře sejf a najde v něm jen jogurty místo peněz. Podívá se na svého komplice a zašeptá:
„Co to sakra je? Tohle není normální sejf!“

Ten druhý pokrčí rameny a odpoví:
„Nevadí, prostě to sníme, ať se to nepromrhá.“

Tak začnou jeden jogurt za druhým jíst. Po několika hodinách a desítkách snědených kelímků první zloděj povzdechne:
„Hele, tohle je divný. Kde jsou sakra peníze?“

V tom se otevřou dveře a dovnitř vstoupí noční hlídač. Když uvidí zloděje obklopené prázdnými kelímky, začne se smát:
„Vy idioti! Tohle není banka, to je spermobanka!“

Policista zastaví muže na ulici a ptá se ho:
„Kam jdete tak pozdě v noci?“

Muž odpoví:
„Jdu na přednášku o škodlivých účincích alkoholu, kouření a ponocování.“

Policista se zamračí a zeptá se:
„Kdo v tuto hodinu přednáší o takových věcech?“

Muž se usměje a řekne:
„Moje žena.“

Pepíček dostane ve škole za úkol napsat slohovou práci na téma:
„Co bych udělal, kdybych měl miliardu korun.“

Druhý den přinese učitelce svůj domácí úkol, ale na papíře není nic napsáno.
Učitelka se zamračí:
„Pepíčku, proč jsi nic nenapsal?“

Pepíček se na ni podívá a s vážnou tváří odpoví:
„Protože přesně to bych dělal, kdybych měl miliardu korun.“

Paní učitelka se ptá žáků:
„_Děti, kdo mi řekne větu, která obsahuje slova “zřejmě„ a “možná„?_“

Hlásí se Pepíček a říká:
„Moje sestra si včera vzala knihu a šla do ložnice.“

Učitelka se zamyslí a říká:
„_Ale Pepíčku, tam přece žádné “zřejmě„ ani “možná„ není!_“

Pepíček se usměje a dodá:
„Zřejmě si tam šla číst, a možná ne.“