Vtipy: Rybářské
Rybář zapomněl červy
Rybář si jedno ráno rozložil svoje nádobíčko na břehu řeky, připravený strávit den v klidu a pohodě. Jenže když sáhl do tašky, zjistil, že si doma zapomněl návnadu. Zaklel nahlas a ve vzteku nakopl skládací sedačku, která s hlasitým žuchnutím spadla do trávy.
Když ji šel zvednout, všiml si v trávě pohybu. Mezi stébly se kroutila malá užovka, která právě polykala tučného červa. Bez váhání po ní sáhl, pevně ji stiskl za hlavičku, až musela otevřít tlamu, a rychle jí červa vyrval.
Chvíli na ni koukal a cítil, jak ho hryže svědomí. Přeci jen — ubohá potvora přišla o svůj úlovek. V kapse nahmatal plechovku piva, otevřel ji a kápnul užovce do tlamičky pár kapek, jako malou omluvu.
Pak napíchl červa na háček a nahodil. Usadil se na sedačku, pomalu popíjel zbytek piva a čekal. Minuty plynuly líně, když v tom ucítil, jak mu něco zatahalo za nohavici. S trhnutím pohlédl dolů — a nevěřil svým očím. V trávě seděla ta samá užovka, v zubech svírala rovnou tři červy a v očích jí radostně blýskalo.
Papež, Dalajláma a arcibiskup na rybách
Papež, Dalajláma a arcibiskup z Canterbury se rozhodnou, že si půjdou zarybařit. Pronajmou si loďku a vyrazí doprostřed jezera. Je ale horký den a už za pár hodin jim dojde všechno pivo.
„Musíme se vrátit ke břehu a koupit další,“ navrhne papež.
„Není třeba,“ odpoví Dalajláma, vyleze z loďky a přejde po hladině jezera ke břehu, kde zajde do hospody. O deset minut později se vrátí s bednou piva, přejde po vodě zpátky a naskočí do loďky.
Za půl hodiny je pivo zase pryč. Tentokrát se zvedne papež a řekne:
„Teď jsem na řadě já!“ Podívá se dolů do vody, usměje se, pak vystoupí z loďky a klidně přejde po hladině na břeh. O deset minut později se vrátí, opět po vodě, s dalším pivem.
Po další půlhodině je pivo pryč znovu. Arcibiskup si odkašle a řekne:
„Teď to vezmu já!“ Sebevědomě se postaví, přehoupne nohu přes bok lodi… a okamžitě se propadne pod hladinu.
Papež a Dalajláma ho vytáhnou zpět, lapá po dechu a prská vodu.
Papež se nakloní k Dalajlámovi a pošeptá mu:
„Myslíš, že jsme mu měli říct o těch kamenech pod hladinou?“
Dalajláma se zamračí a nechápavě se zeptá:
„Jakých kamenech?“
Velká štika
Chlap povídá v hospodě:
„Hele, jednou sem chytil štiku 150cm.“
Druhý:
„To já zase jednou u nás na rybníku chytil zapálenou svíčku.“
„Hm tak to kecáš.“
„Tak ty tu štiku zkrať o metr a já zhasnu tu svíčku.“
Štika jako ruka
Rybář se chvástá:
„Včera jsem chytil štiku. Úplně jako moje ruka!“
Druhý rybář:
„Kecáš. Tak chlupaté štiky neexistují.
Zlatá rybka plní přání
Rybář sedí celý den v dešti u vody a loví. Pořád nic. Ani mřenka. Vtom zlatá rybka!
„Když mě pustíš, splním ti tři přání.“
„Dobře. Chci být bohatý, mít krásnou mladou ženu a cestovat do zahraničí !“
„Běž domů, vše se ti splní!“ praví zlatá rybka.
Ráno se probouzí rybář cloumáním své ženy:
„Vstávej Ferdinande, jedeme do Sarajeva !“
Rybář a zlatá rybka
Vytáhne rybář na udici zlatou rybku a ta promluví lidským hlasem:
„Pusť mě zpátky do vody, splním ti tři přání.“
„Nepustím a přeju si jenom jedno, abys měla málo kostí.“
Zlatá rybka
Chytí rybář zlatou rybku, podívá se na ní, hodí ji naštvaně do vody a povídá:
„Zase zlatá, kdo to má furt žrát?“
Dědeček našel zlatou rybku
Vyhodí moře na břeh zlatou rybku. Jde kolem dědeček a rybka na něj volá:
„Když mě hodíš zpátky, splním ti tři přání.“
„To máš smůlu, já jsem kouzelný dědeček.“
Chlap chytá žížaly
Maminka s Pepíčkem jsou na procházce v lese. Pepíček zahlédne chlapa v pláštěnce, který klečí na bobku a něco pořád vytahuje ze země.
„Co je to za člověka?“ ptá se maminky.
„To je rybář,“ poučuje ho máma, „chytá žížaly.“
„Žížaly?“ podiví se Pepíček. „Já myslel, že když je rybář, má chytat ryby.“
Parádní rybaření
Rybář doma pyšně ukazuje svůj úlovek manželce a zasněně vypráví, jak to bylo na jezeře pěkné. Najednou mu vpadne do řeči manželka:
„Právě volali z obchodu s rybami, že sis tam prý zapomněl peněženku i s doklady!“