Muž přijde k lékaři a stěžuje si:
_„Pane doktore, moje žena se mnou nechce spát. Co mám dělat?“_

Lékař mu poradí:
_„Zkuste ji vzít na romantickou večeři, třeba se naladí na tu správnou notu.“_

Muž to zkusí, ale situace se nezlepší. Vrátí se tedy k lékaři a ten mu doporučí:
_„Kupte jí květiny a projevte jí více náklonnosti.“_

Ani to nepomůže, a tak se muž vrací potřetí. Lékař mu navrhne:
_„Zkuste ji vzít na exotickou dovolenou, možná změna prostředí pomůže.“_

Po dovolené muž přijde znovu a říká:
_„Pane doktore, nic nepomáhá. Co mám dělat?“_

Lékař se zamyslí a zeptá se:
_„A zkoušeli jste to dělat jako zvířata?“_

Muž odpoví:
_„Ne, to jsme nezkoušeli.“_

Lékař poradí:
_„Tak to zkuste.“_

Po týdnu muž přijde celý šťastný a říká:
_„Pane doktore, děkuji! Pomohlo to!“_

Lékař se usměje a ptá se:
_„A jaké zvíře jste napodobili?“_

Muž odpoví:
_„Vaši radu jsme vzali doslova. Šel jsem za ní do kuchyně, tam jsem ji povalil na stůl a bylo to úžasné!“_

Lékař se zarazí a říká:
_„Ale já myslel, že budete napodobovat páření zvířat.“_

Muž se usměje a odpoví:
_„To my taky, ale do té restaurace už asi nikdy nepůjdeme.“_

„Tak rodino, kam kdo chce na dovolenou?“ ptá se otec.

Hlásí se syn:
„Já bych chtěl tam, kde jsem už dlouho nebyl!“

„Tak tady máš dvacku a mazej k holiči!“

Život je jak schody do kurníku. Krátký a posraný

Svatý Petr stál u Nebeské brány, když najednou pocítil naléhavou potřebu si odskočit. Požádal tedy Ježíše, aby ho na pár minut zastoupil.

Ježíš se zeptal:
„Je něco zvláštního, na co bych si měl dát pozor?“

„Ani ne. No, když někdo přijde, zeptej se ho na jméno, věk, adresu a podobně. A požádej ho, aby chvíli počkal,“ odpověděl Svatý Petr.

Asi po patnácti minutách přišel ke dveřím starý, shrbený muž s bílým plnovousem a žádal, aby mohl vstoupit.

„Vaše jméno, pane?“ zeptal se Ježíš.

„Nepamatuji si.“ odpověděl stařec.

„Vaše rodné město?“

„Nepamatuji si.“

„Věk?“

„Nepamatuji si.“

„Dobře. A pamatujete si něco ze svého minulého života?“

„Oh ano. Pamatuji si, že jsem žil v malém městečku. Pamatuji si, že jsem pracoval jako tesař. A co víc, měl jsem velmi známého syna, kterého všichni milovali a obdivovali.“

S očima plnýma slz Ježíš vykřikl: „Tati. Ach, tati…!“

Stařec se rozzářil a zvolal:
„Pinocchio…!!!“

Inženýr, doktor a policajt poseděli a popili v hospůdce a po půlnoci se v dobrém rozmaru vypotáceli ven. Inženýr bydlel nejblíž, a proto pozval své kamarády, aby u něho přespali. Ale sotva otevřel dveře, manželka na něho spustila:
„Ty opilče, takhle se chodí domů? A ještě mi sem vodíš další ožraly!“
A vyhodila je všechny tři na ulici.

Tak se rozhodl doktor, že půjdou k němu. Jenže tam to dopadlo úplně stejně a vzápětí taky skončili na ulici.

Nakonec se vydali k policajtovi. Policajt doma zazvonil, přišla jim otevřít usměvavá manželka, pěkně všechny přivítala a připravila jim jídlo. Také tchyně se tvářila mile a bez řečí jim přichystala postele.

Ráno se inženýr s doktorem ptali policajta:
„Člověče, jak to, že máš ty ženské takhle vycvičené?“

„Ale to je úplně jednoduchý. Kdysi jsem měl psa. Když mě neposlechl, dostal důtku. Když mě neposlechl podruhé, dostal důtku s výstrahou. A když mě neposlechl potřetí, tak jsem ho zastřelil. No, a manželka má důtku a tchyně už má důtku s výstrahou!“

Přijde žena na sociálku pro podporu a s sebou si přivede patnáct dětí. Vejdou do kanceláře a žena zavelí:
„Pepo, sednout!“

A všechny děti se posadí. Úřednice chvíli kouká vyjeveně, pak se osmělí a zeptá, jak se děti jmenují, aby si je zapsala.

„To je jednoduché, kluci jsou všichni Josef a holky Josefina.“

„Opravdu?“

„Ano, hrozně to zjednodušuje život. Ráno zavelím ‚Pepo, vstávat!‘ a všechny vstanou. Pak zavelím ‚Pepo, jídlo!‘ a všechny se najedí a tak to jde celý den.“

„No co když potřebujete zavolat na jedno konkrétní dítě?“

„Pak ho zavolám podle příjmení.“

Indiáni přepadnou dostavník a náčelník řve:
„Všechny ženy povraždit a muže znásilnit!“

Jeden z komančů se ozve:
„Ale náčelníku, nepopletl jsi to?“

Přepadený v růžové košilce praví medovým hlasem:
„Božínku, co ty do toho kecáš? Jsi snad náčelník?“

Prochází se doktor po blázinci a rozhodne se vyzkoušet si inteligenci svých pacientů. Vejde do pokoje, kde jsou tři blázni a zeptá se prvního:
„Kolik je dva a dva?“

„Pátek.“

Nevadí, zeptá se druhého:
„Kolik je dva a dva?“

„Letadlo.“

Tak ještě zkusí toho třetího:
„Kolik je dva a dva?“

„Čtyři.“

„Výborně a jak jste na to přišel?“

„Jednoduše – vydělil jsem letadlo pátkem.“

Pomoc Africe, koncert U2. Na podium přichází Bono. Zastaví se a tleskne. Po vteřině znovu. A znovu. Diváci nechápou. Po deseti vteřinách Bono povídá:
„Při každém mém tlesknutí umře v Africe jedno malé dítě.“

A z davu se ozve:
„Tak s tím koukej přestat, ty vrahu.“