Přijde úředník z berňáku do synagogy za rabínem a říká:
„Mám u vás udělat finanční kontrolu! Takže, co děláte se zbytky svíček?“

Rabín:
„Posbíráme je a pošleme zpátky do továrny na výrobu svíček. Oni nám pak čas od času pošlou jednu bednu svíček zdarma.“

Berňák:
„To byste ale měli z toho daru platit daně! A co děláte s drobky od rozdávaného chleba pro chudé?“

Rabín:
„Posbíráme je, pošleme zpět do pekárny a oni nám čas od času pošlou krabici chleba zdarma.“

Berňák:
„To byste ale měli zase z tohoto daru platit daně! A co děláte s předkožkami z obřízek?“

Rabín:
„Sbíráme je a pošleme na finanční úřad. Oni nám pak čas od času pošlou zpátky takovýho čuráka, jako jste Vy!“

Začal jsem podezírat manželku, že mně podvádí! Nafingoval jsem tedy služební cestu a místo odjezdu na služebku jsem se schoval ve skříni.

No netrvalo dlouho, před barákem zastavilo pěkný auto a za chvilku už slyším líbání a tak.

Vykouknu škvírkou mezi dveřmi a v tom jsem ho uviděl... metr devadesát, samej sval, samá šlacha, fakt pěknej borec i podle chlapskejch měřítek.

Pak jsem se podíval na starou: svěšený kozy, špeky na břiše, povadlej zadek.. no ty vole já se za ní tak styděl!

Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. A kdo se směje Chucku Norissovi, ten se určitě směje naposled.

„Dnes mi vrátili daňové přiznání s odůvodněním:
Vážený plátce, vracíme Vám na přepracování daňové přiznání.
V kolonce „Vyživované osoby“ jste nesprávně uvedl: cikáni, parlament, vláda a státní úředníci.„

Tři známí, právník, programátor a umělec, probírají problematiku milenek. Umělec povídá:
„Pánové, ta vášeň je ohromně inspirativní a zrovna tak riziko, že na to manželka přijde.“

Právník se na to dívá z odborné stránky:
„No, podle mého z toho koukají jen problémy. Skončí to rozvodem, alimenty a nakonec možná i vyhazovem z práce.“

A programátor se usměje a říká:
„Je to ta nejlepší věc na světě, zvlášť když o tom manželka ví. To si totiž potom myslí, že jsem s milenkou, milenka si myslí, že jsem s manželkou a já můžu v klidu celou noc programovat!“

Potápějí se tři potapěči. Jeden se potopí do dvaceti metrů, a když vyplave tak povídá:
„Já tam dole viděl ruskou ponorku.“

„A jaks to poznal?“

„Zaklepal jsem a pozdravili mě rusky.“

Potápí se druhý, do padesáti metrů. Vyplave a říká, že viděl americkou ponorku, protože ho pozdravili anglicky.
Potápí se třetí. Potopí se do sta metrů, vyplave a řiká:
„Nebudete mi to věřit, ale já potkal policejní ponorku.“

„Fakt, a jaks to poznal?“

„Zaklepal jsem a oni mi otevřeli!“

Přijedou kanadští dřevorubci k ruským a na znamení přátelství jim věnují nejmodernější kanadskou motorovou pilu. Jeden Rus hned že ji vyzkouší. Tak jde do lesa a Kanaďan za ním ještě volá:
„S touhle pilou uděláš 2000 kubíků za den!“

Pak večer přijde úplně polomrtvý Rus a říká:
„1700 a víc nic.“

Kanaďani se diví a říkají, ať jde ještě zítra. Druhý den večer se Rus vrátí totálně zničený a sípá:
„1750…“ a padne na zem.

Tak to jde několik dní, Rus se dostane až na 1900 a Kanaďanům to nejde do hlavy,. Řeknou Rusům, že teď půjdou s nimi a ukážou jim to. Kanaďan si nasadí brýle proti třískám a nastartuje motorovku. Ozve se řev a Rus přiskočí a ptá se:
„Što éto?“

Vsadí se Rus, Američan a Čech o to, kdo vypije litr whisky, vydrži soulož se starou eskymačkou a podá ruku medvědovi. Začne Rus, protože je zvyklý jen na vodku, dá si whisky a padne. Pokračuje Američan, whisku pije každý den, tak ji zvládne. Ale, když vidí starou eskymačku, tak to vzdá. Pak přijde Čech. Nějaká whisky ho neskolí, potom vběhne do jeskyně. Z té se ozývají rány, řev a hekání. Po nějaké době vyjde ven z jeskyně a povídá:
„Tak, kde je ta eskymačka, které mám podat ruku?“

Vypráví šéf vzdušného čísla:
„To jsme vám jednou vzali do skupiny holku. To vám byla ženská. Něco ohromnýho. Dočista krev a kroupy – no hotový jelito.“