Přijde cikánka k doktorovi a povídá:
„Pane doktore, já už nevím, co mám dělat. Deset harantů doma, další na cestě…“

Doktor se jen pousměje a vytáhne ze šuplíku balíček kondomů. Cikánka přijde druhý den znovu:
„Pane doktor, děkuju vám. Včera jsem to dala starýmu do polívky a devět harantů pochcípalo smíchy, jaký mu to dělalo u zadku bubliny.“

Je krásné letní ráno. Sluneční paprsky pronikají do zámecké komnaty. V posteli se rozvaluje tlustý žabák a spokojeně pokuřuje. U postele se krčí zmuchlaná, strhaná princezna a vyčítavým tónem mu říká:
„Ty jsi mi lhal!“

Na cestě leží Indián s uchem na asfaltu a trhaně říká:
„Je to modrá Mazda, hliníkové disky, černé nárazníky, rychlost 90 km/h, opruzený řidič.“

Lidé se seběhnou okolo něj a v němém úžase poslouchají a nevěřícně kroutí hlavou:
„To všechno slyšíš?“

„Ne. Ona mně srazila…“

Sedlák jel do města na nákupy. V železářství koupil kovadlinu a kbelík. Na trhu párek kuřat a husu. Jak ale teď dostat všechno domů? Prodavač mu poradil:
„Dejte kovadlinu do kbelíku a neste ho v jedné ruce, do druhé ruky husu a pod každou paží jedno kuře.“

Sedlák poděkoval a vyšel. Cestou ho zastavila slečna, že zabloudila a potřebovala by poradit, jak se dostane na určitou adresu.

„To je náhoda! Já jdu taky tam. Pojďte a já vás doprovodím. Tudy přes park to bude blíž.“

„A jak vám můžu věřit, že mě v parku nepřitisknete k plotu, nevyhrnete mi sukni, nestáhnete mi kalhotky a neznásilníte mě?“

„Podívejte se: Nesu kýbl, kovadlinu, husu a dvě kuřata. Jak bych vás takhle mohl přitlačit k plotu a udělat to, čeho se bojíte?“

„No, mohl byste dát husu na zem, přiklopit ji kbelíkem, ten zatížit kovadlinou a kuřata vám klidně podržím.“

Na oslavě jedné šlechtické svatby se baví Angličan se Skotem:
„Vy Skoti jíte ovesnou kaši. My v Anglii ji dáváme koním.“

„Tak vidíte,“ na to Skot, „proto jsou anglické koně a Skotové nejlepší na světě.“

Potkali se dva čerti, smutný a veselý. Ten veselý se ptá:
„Co ti je, že si takový smutný?“

„Ale, pracovní problémy. Dělám na příjmu a v posledním čase nám dělají starosti programátoři.“

„Jaké starosti?“

„Například včera. Jeden nám tam zlikvidoval polovičku oddělení motorovou pilou, než se nám podařilo vysvětlit mu, že to není další level DOOMu.“

Manželka jednoho postaršího, trochu tělnatějšího drezéra, který si dal rád po obědě dvacet, se jednou celá udýchaná vracela z většího nákupu. Vešla do maringotky, hodila tašky na stůl, unaveně dopadla na židličku a spustila:
„Ty chlape jeden líná. Co jsem byla pryč, nic jsi neudělal?“

„Ale jo. Zrovna před chvílí jsem nalakoval tu židličku, co na ní sedíš.“

Život je jak schody do kurníku. Krátký a posraný

Rusáci vynalezli nové palivo do raketoplánů a při tankování ho Serjoža s Voloďou ochutnají.
„Člověče to je jak vodka“

„No jo, máš pravdu“

A tak ho začnou chlastat.

Druhý den brzo ráno Voloďu probudí telefon.

„Ahoj Voloďo, tady Serjoža. Už sis uprdnul?“

„Ještě ne, proč?“

„Tak to nedělej. Já volám z Tokia.“