Dva důstojníci diskutují o blbosti svých vojínů. Jeden říká:
„Já ti to ukážu!“ a zavolá svého vojína, říká mu: „Víte, kde je Mototechna, ne? Tady máte 20 Kč a kupte mi Forda!“

Voják řekne:
„Provedu!“ a jde.

Druhý důstojník říká:
„To nic není, já mám většího blbce!“

Zavolá vojína a říká:
„Víte, kde bydlím? Tak se běžte podívat, zda jsem doma!“

Vojín řekne: „Provedu!“ a jde.

Venku se ti dva vojíni potkají a diskutují, jak mají blbé oficíry. Jeden říká:
„Ten můj blbec mě dal 20 Kč a poslal, ať mu koupím auto. A přitom je sobota, mají zavřeno!“

Druhý říká:
„A ten můj mě poslal, abych se podíval, zda je doma. A přitom má před sebou telefon a může se přece zeptat!“

Povídají si dvě babky na návsi:

„Tak co ta vaše vnučka dostala od toho Itala?“

„No povídala, že syfilis.“

„A co to je?“

„No to já nevím, ale asi je to větší než mercedes.“

„A jak to?“

„No protože povídala, že jestli je to fakt pravda, tak se v tom veze celá vesnice.“

Žena sedí u baru a vychutnává si koktail po práci. Vtom se otevřou dveře a vstoupí ten nejfantastičtější chlap jakého kdy viděla. Vysoký, svalnatý a hezký, s hustými tmavými vlasy a krásnýma, zelenýma a jiskřivýma očima. Z každého jeho pohybu přímo sálalo mužství a smyslnost. Žena si prostě nemohla pomoct a jen zírala.

Chlap si všiml že je předmětem ženina hlubokého zájmu a s prohnaným sexy úsměvem k ní přistoupil. Zatímco se červenala a připravovala k omluvě, že na něj tak zírala, se k ní naklonil a zašeptal jí do ucha hlubokým, hebkým hlasem:
„Udělám cokoliv. Cokoliv, absolutně cokoliv chcete, cokoliv o čem jste kdy snila, za padesát dolarů. Mám jen jednu podmínku…“

Celá se třásla očekáváním a tak se ho zeptala co to je za podmínku. Muž řekl:
„Budete mi to muset říct jen ve třech slovech.“

Žena zírala do do jeho hypnotických očí a zvažovala návrh. Poté sáhla do kabelky a vytáhla padesát dolarů. Napsala svou adresu na ubrousek, složila ho kolem peněz a podala mu to. Potom se k němu naklonila a pošeptala mu do ucha:
„Ukliď mi barák.“

Chuck Norris nenosí hodinky, on rozhoduje, jaký je čas.

„Dědečku, neviděl jsi náhodou někde ty pilulky, co jsem měla v koupelně? Bylo na nich napsáno LSD.“

„Hey OHIO, na prášky se vykašli, běž se radši podívat na toho skibidi draka v našem kumbále!“

Kohout se dívá, jak se kuřata opékají na grilu a povídá:
„Jo, jo, solárko a kolotoč. Na to vás užije!“

Sir volá z koupelny na sluhu:
„Jane, zapomněl jsem si pantofle, přines mi je!“

Jean utíká do kuchyně za dvěma mladými kuchařkami:
„Sir rozkázal, abych vás obě pomiloval.“

„Ty kujóne, ty si vymýšlíš!“

„Ne, pojďte se přesvědčit!“

„Sire, obě?“

„No jistěže obě. Snad ne jen jednu?!“

Svatý Petr stál u Nebeské brány, když najednou pocítil naléhavou potřebu si odskočit. Požádal tedy Ježíše, aby ho na pár minut zastoupil.

Ježíš se zeptal:
„Je něco zvláštního, na co bych si měl dát pozor?“

„Ani ne. No, když někdo přijde, zeptej se ho na jméno, věk, adresu a podobně. A požádej ho, aby chvíli počkal,“ odpověděl Svatý Petr.

Asi po patnácti minutách přišel ke dveřím starý, shrbený muž s bílým plnovousem a žádal, aby mohl vstoupit.

„Vaše jméno, pane?“ zeptal se Ježíš.

„Nepamatuji si.“ odpověděl stařec.

„Vaše rodné město?“

„Nepamatuji si.“

„Věk?“

„Nepamatuji si.“

„Dobře. A pamatujete si něco ze svého minulého života?“

„Oh ano. Pamatuji si, že jsem žil v malém městečku. Pamatuji si, že jsem pracoval jako tesař. A co víc, měl jsem velmi známého syna, kterého všichni milovali a obdivovali.“

S očima plnýma slz Ježíš vykřikl: „Tati. Ach, tati…!“

Stařec se rozzářil a zvolal:
„Pinocchio…!!!“

Láďa, bezdomovec, Brňák jak hrom, přijde na úřad práce a žádá tam o nějakou práci. Tam sedí dva chlápci a jeden na to:
„Láďo, my bychom ti hrozně rádi nějakou práci dali, ale máš smůlu, nic nemáme.“

Láďa se nevzdává a říká:
„Chlapi, ale já se znám s Klausem.“

Oni:
„To ti tak žerem.“

Tak Láďa vezme telefon, vytočí Pražský Hrad, tam to vezme Klaus, pokecají, takový ty fráze, jako jak se má Livie, nebo tak co, kdy zase zajdem na hrba. Ti dva jako že no a co, Klause u nás zná každý. Nereagujou.

Láďa:
„Chlapi, ale já se znám i s Barackem Obamou.“

Zase vytočí Bílý dům. Zase pokecají, jak se má Michelle. No a zas nic, ti dva nereagujou.
„Láďo, práci nedostaneš.“

Tak Láďa:
„Chlapi, ale já se znám i s papežem.“

Tak vezmou dodávku, dojedou do Vatikánu, tam papež zrovna slouží mši, plný kostel lidí. Láďa se pustí nahoru k oltáři, už z dálky volá:
„Nazdar Benedikte!“

Papež ho uvidí, rozpřáhne ruce, objímají se, pokecají, jak to jde a jak se má Bůh atd. Láďa se vrátí zpátky, tam stojí ti dva chlapi, úplně odvaření, dolní čelisti spadlé až na hrudník, oči vykulené.

Láďa na ně kouká:
„To jste tak hotový z toho, že se znám s papežem?“

„Ne, to ne, ale před chvilkou tudy šli dva Japonci, a ten jeden se ptal: Co je to za kreténa, co támhle stojí vedle Ládi?“