„Mám si dát ještě jednu nebo si nemám dát ještě jednu?“

„Břicho říká, že jo, hlava zase, že ne. Hlava je moudřejší než žaludek. Moudřejší tedy ustoupí.“

„Pane vrchní, ještě jednu.“

S pomocí gynekologa specializovaného na plodnost se jedné šedesátileté ženě podařilo porodit dítě. Když se dostala domů z porodnice, všichni příbuzní ji přišli navštívit, aby se podívali na nový přírůstek v rodině. Když chtějí dítě vidět, novopečená maminka povídá:
„Ještě ne.“

O chvilku později se ptají znova a maminka zas:
„Ještě ne.“

Za chvilku se ptají potřetí a maminka povídá:
„Ještě ne, až bude plakat.“

„A proč až bude plakat?“

„Protože jsem zapomněla, kam jsem ho dala!“

Jede beznohý vozíčkář po Václaváku a volá na něj vekslák:
„Pane, nekoupíte si boty?“

No, vozíčkář je pěkně nasranej a zavolá na nedaleko stojícího policistu:
„Viděl jste to? Ten chlap mne urazil!“

„Tak proč jste ho nenakopal do prdele?“ na to policajt.

To ubožáka dorazí. Dojede domu a stěžuje si manželce.

„Nic si z toho nedělej“, povídá manželka, „uvařím ti kafe, to tě postaví na nohy.“

Jak jezdí americká ponorka?

???

Přímo, aby byla rychlá.

A německá?

???

Kličkuje doprava a doleva, aby byla hůře zasažitelná.

???

A ruská?

Kličkuje nahoru a dolů, aby se mohli veslaři nadechovat.

Pepíček se ve škole hlásí a ptá se paní učitelky:
„Paní učitelko, můžu se vás na něco zeptat?“

„Samozřejmě, Pepíčku, ptej se.“

„Paní učitelko, můžete potrestat někoho za něco, co neudělal?“

„No to přece nejde, Pepíčku. To by nebylo správné!“

Pepíček si povzdychne a povídá:
„Tak to je dobře, protože já jsem si neudělal domácí úkol.“

Vejde pán do realitní kanceláře a koktá:
„J-j-já b-bych si chtěl ko-koupit dům, co máte?“

„Pane, jak na vás koukám, tak pro vás asi nic,“ zhodnotí ho úředník.

Koktavec se nenechá odradit a ukáže na jeden obrázek v katalogu:
„A co t-tenhle?“

„Ten je za šest milionů,“ oznamuje úředník. „Na ten určitě nemáte.“

Zákazník ukazuje dál:
„A ten-hle?“

Úředník vrtí hlavou a povídá:
„Ten je za deset milionů.“

Pán ukáže na největší obrázek a praví:
„J-já si vezmu t-tenhle.“

„Ale pane, ten stojí dvacet milionů!“ upozorňuje ho úředník. „Máte na něj?“

Pán hrdě oznamuje:
„J-já m-mám še-šedesát milionů!“

„A kde jste je vzal?“ diví se úředník.

Zákazník na to:
„Vy-vy-vyhrál jsem je!“

Úředník si hvízdne:
„Fíha! Já vyhrát šedesát milionů, tak mě klepne pepka!“

Pán vykoktá:
„M-m-mě to-o jenom lí-í-zlo.“

„Proč chodíš pořád pozdě do školy?“ ptá se učitel Jendy.
„Nemůžu se vzbudit včas.“

„Nemáš budík?“

„Mám, ale zvoní, když spím.“

Dneska je ten slavný den,
kdy můžu přát Ti jen,
hodně štěstí, zdraví, lásky
a na tváři zádné vrásky.

Do života jen to nej
a nikdy se nevzdávej,
ať jsi stále stejná
a přátelům porad věrná,
nepřestávej nikdy snít,
konec řečí jdeme pít.

Vše nej k narozeninám přeje ...

Dva spřátelené manželské páry hrály jednoho večera žolíky. Petrovi spadla na zem karta. Když se pro ni sehnul, všiml si, že Dana, Honzova manželka, má široce roztažené nohy a nemá kalhotky! Petr nedal samozřejmě na sobě nic znát.

Později, když šel do kuchyně pro piti, přišla za ním Dana s otázkou:
„Viděl jsi pod stolem něco, co se ti líbilo?“

Petr, překvapený její otevřenosti, přikývl a ona pokračovala:
„Můžeš to mít! Bude tě to ale stát tisíc korun.“

Petr zhodnotil svoje finanční možnosti, potlačil morální předsudky a na dohodu přikývl.

Dana mu připomněla, že její muž pracuje v pátek vždy déle, a že se tedy Petr má u ní ve dvě odpoledne ukázat.

Samozřejmě, že Petr byl přesný, dal jí tisícovku a pak spolu celou hodinu kvalitně souložili.

Asi v půl čtvrté Petr odešel. Honza se vrátil, tak jako každý pátek, v šest večer. Hned po příchodu se ptá své ženy:
„Byl tu dnes odpoledne Petr?“

Dana, i když šokována, klidně odpovídá:
„Ano, zastavil se na pár minut.“

„A dal ti tisíc korun?“

Daně se podlomila kolena. Myslela, že je konec... Nasadila kamenný výraz a povídá: „Ano, dal mi tisícovku.“

Manžel se spokojeně usmál:
„Víš, Petr přišel dnes ráno do kanceláře a půjčil si ode mě tisíc korun. Slíbil, že se dnes odpoledne u nás zastaví a vrátí je. Vidím, že nekecal a slib splnil. Když bude potřebovat, půjčím mu zase.“

Dana omdlela..