Kněz, pastor a rabín se rozhodnou zjistit, kdo z nich je nejlepší ve své práci. Každý z nich se vydá do lesa, najde medvěda a pokusí se ho obrátit na víru. Později se sejdou a sdílejí své zážitky.

Kněz začne:
„Když jsem našel medvěda, četl jsem mu z katechismu a pokropil ho svěcenou vodou. Příští týden má své první svaté přijímání.“

Pastor pokračuje:
„Já jsem našel medvěda u potoka a začal jsem mu kázat Boží slovo. Byl tak uchvácený, že se nechal pokřtít.“

Pak se podívají na rabína, který leží na nosítkách celý v sádře. Rabín si povzdechne a řekne:
„Když se na to zpětně podívám… asi jsem neměl začínat obřízkou.“

Cedule v cikánské osadě:
„Ztratil se pes. Prosíme nálezce, aby nám ho vrátil nebo nahradil obědem ve stejné výši!“

Malý cikán najde lžičku a neví co to je. Tak jde za matkou a ptá se co to je. Matka mu odpoví že neví a malý cikán jde za tátou. Ten mu taky řekne že neví. Malý cikán šel za dědou a ptá se co to je. Děda vykulí oči a řve:
„Ty vole zahoď to! To je semínko od lopaty.“

Přijde blondýnka k ovčákovi a ptá se ho:
„Neprodal byste mi jednu ovečku?“

Ovčák:
„Neprodal, protože co tak čtu a vím, tak vy blondýnky nejste moc chytré a tak byste se o ní určitě nedokázala dobře starat.“

Blondýnka se naštve a odejde. Nabarví si vlasy na černo, vymění si oblečení a potom se vrátí k ovčákovi, že chce koupit ovci.

Ovčák navrhne:
„Pokud uhodnete kolik mám ovcí, tak vám dám jednu zadarmo.“

„Myslím, že jich tu máte 101.“

„Ano správně. Tak si vyberte tu, která se vám nejvíc líbí...“

Slečna tedy poděkuje, popadne jednu ovci a chystá se odejít.

„Malý moment“, povídá ovčák a pokračuje:
„Když uhodnu pravou barvu vašich vlasů, vrátíte mi mého ovčáckého psa?“

Jede chlap v džípu po poušti a najednou mu auto chcípne. Chlap vyleze a otevře kapotu. Chvíli dovnitř zírá, ale neví, co s tím. Najednou z ničeho nic se vedle něj objeví bílý kůň, strčí hlavu pod kapotu, zařehtá a auto je spraveno.

Chlap chvíli kouká, a když kůň zmizí, naskočí do auta a jede dál. Dojede do oázy, vyskočí z auta a vypráví svůj zážitek Arabům kolem. Když to dovypráví, jeden Arab mu povídá:
„Tak to jste měl docela štěstí. Ještě tu běhá takovej hnědej, a ten autům vůbec nerozumí.“

Řezník má těsně před zavíračkou a zůstalo mu jedno kuře, kterého by se před víkendem rád zbavil. Najednou doběhne chlapík a jakoby zázrakem se ptá:
„Máte kuře?“

Řezník:
„Ano, samozřejmě.“
A vytáhne kuře z chladničky, hodí na váhu:
„Kilo a 20 deka. Může být?“

Chlapík:
„A o něco větší nemáte?“

Řezník vrátí kuře do chladničky, vytáhne to samé, troška ho otočí, nenápadně přitlačí na váhu a říká:
„Kilo sedmdesát. Může být?“

Chlapík:
„Super! Vezmu si obě!“

Přijde jeptiška do krámu a chce si koupit láhev rumu. Prodavač jí říká:
„Ale sestro, vy byste přece neměla pít alkohol.“

Jeptiška:
„To není pro mne, to je pro pana faráře, jako projímadlo.“

Prodavač jí láhev prodá a jeptiška odejde. Asi za půl hodiny jde prodavač zavřít krám, vyjde ven, aby stáhl roletu, a vidí jeptišku, jak se válí před krámem opilá jako motyka a vedle ní prázdná láhev od rumu. Prodavač se vyděsí:
„Ale sestro, vždyť jste říkala, že je to pro pana faráře jako projímadlo…“

Jeptiška odpoví značně huhňavě:
„Až mě pan farář uvidí, tak… tak se z toho po… po… podělá!“

V obchodě, v oddělení zeleniny, říká zákazník prodavači:
„Prosím půl hlávky salátu.“

„Promiňte, ale prodáváme jen celé hlávky.“ odmítá prodavač.

„Víte co, zeptejte se svého vedoucího, jestli by to bylo možné.“

Prodavač jde teda za šéfem a informuje ho:
„Nějaký debil tam chce koupit jenom půl hlávky salátu.“

Vtom si uvědomí, že nespokojený zákazník stojí za ním a tak dodává:
„A tento pán má zájem o druhou polovinu.“

Šéf souhlasí s prodejem půl hlávky salátu a když spokojený zákazník odejde, říká prodavači:
„Jste pohotový. Líbilo se mi jak jste z toho vybruslil. Odkud jste, chlapče?“

„Já jsem z Ostravy.“ odpověděl mladík.

„A proč jste odešel z Ostravy?“

„To víte, tam jsou jenom samí horníci a kurvy. Jinak nic.“

„Aha. Moje žena taky pochází z Ostravy.“

„Fakt? A na který šachtě fárala?“

Přijde dědeček na pravidelnou lékařskou prohlídku. Doktor ho prohlédne:
„Tak dědo, to bychom měli. Ale ještě budete muset zítra přijít, abychom vám odebrali vzorky krve, moči a stolice.“

Děda:
„Ale, pane doktor, já zejtra nemůžu. Nestačilo bych, kdybych vám tady nechal spodky?“