Přijde cikán na autobusové nádraží a jde jsi koupit jízdenku:
„Jednu jízdenku!“

Pokladní se ptá:
„Kam?“

Cikán:
„No do ruky né, ty dilino!“

Jedou dvě ženy ve vlaku a jedna se ptá druhé:
„Kam jedete?“

Ta odpovídá:
„Jedu do Budějovic, bude tam Země živitelka.“

A druhá na to:
„Hm, to já jedu do Prahy, bude tam ze mě šlapka.“

Nováček potkal svého bývalého kamaráda.
„To je ale náhoda!“ zvolal kamarád radostně. „Takové setkání! To se musí oslavit!“

„Ne, nezlob se, kamaráde, ale dnes to nejde. Nemám žízeň.“

„Jak to? Mladý námořník a nemáš žízeň?“

„Ne, já jsem se dneska už dvakrát topil.“

V jednom malém městě se v obchodě se zeleninou často zdržoval pomocník prodavače – na první pohled prostoduchý chlapec. Ostatní chlapci z ulice si z něj neustále dělali legraci. Vždy mu dávali vybrat mezi desetníkem a čtvrťákem, a on si pokaždé vzal desetník, protože byl větší.

Jednou si toho všiml zelinář, vzal si chlapce stranou a povídá:
„Podívej, hochu, oni si z tebe dělají legraci. Myslí si, že nevíš, že čtvrťák má větší hodnotu. Proč si vždycky bereš desetník? Jen proto, že je větší?“

Chlapec se usmál a odpověděl:
„Kdybych si vzal čtvrťák, přestali by to dělat.“

O´Brien žil na venkově sám, jen se svým psem. Ten mu však jednoho dne pošel. O´Brien se vydal na farnost za knězem:
„Otče, pošel mi pes, bytost, která mi byla nejbližší. Bylo by možno za ubohé stvoření odsloužit mši?“

Kněz byl laskavý, leč neoblomný:
„Obávám se, že to nejde. Nemůžeme sloužit mše za zvířata. Ale, jestli mohu poradit, dole v údolí je jakási podivná církev. Nikdo pořádně neví, v co věří a co vyznávají. Třeba by mohli něco udělat pro to ubohé stvoření.“

O'Brien se zaradoval. Ještě se na odchodu zeptal:
„Myslíte, otče, že tisíc dolarů bude na ten obřad stačit?“

Kněz ho rychle vtáhl zpátky na faru:
„Matko sedmibolestná, člověče zlatý! Proč jste neřekl hned, že ten pes byl katolík?“

Proč se Somálec musí přivázat, když se sprchuje?

???

Aby ho proud vody nestrhl do odtokové roury.

Bača Jano je v lázních. Jednou na procházce pozoruje, jak přijde dívčina k automatické váze, vhodí do ní minci a stoupne si na váhu. Podívá se na display a nespokojeně zavrtí hlavou. Svlékne kabátek, znova vhodí minci a stoupne si na váhu. Opět není spokojená. Zuje si boty a celé se to opakuje. Pak si svlékne svetřík a opět vyndává z kapsy minci. V tu chvíli k ní podejde bača Jano a povídá:
„To nechte slečno, odteďka to platím já!“

Loučí se dva fanatičtí golfisté a jeden navrhne:
„Zahrajeme si znovu příští sobotu?“

Druhý na to:
„No, měl jsem mít v sobotu svatbu, ale můžu to odložit!“

Pomoc Africe, koncert U2. Na podium přichází Bono. Zastaví se a tleskne. Po vteřině znovu. A znovu. Diváci nechápou. Po deseti vteřinách Bono povídá:
„Při každém mém tlesknutí umře v Africe jedno malé dítě.“

A z davu se ozve:
„Tak s tím koukej přestat, ty vrahu.“