Potkají se dva kamarádi a jeden říká:
„Chlape, chystám se na dovolenou. Do Thajska. Trochu si zařádit.“

Ten druhý:
„Člověče, to bych nedělal. Tam je to samý AIDS. Ještě to chytneš.“

Po půlroce se potkají znovu a ten cestovatel má všude vředy, vypadaný vlasy, nehty. Ten kamarád říká:
„AIDS, že jo?“

„Člověče, měl si pravdu. Taková pěkná, přičmoudlá a měla ho. Ale to nevadí. Už mám zaplacený zájezd do Afriky na pozorování zvířeny.“

„Hele, bacha. Takovej krokodýl ti urafne ruku, ani si ho nevšimneš.“

Po třech měsících se potkají a cestovatel má místo ruky hák.

„Krokodýl, že jo?“

„No jo. Asi pět metrů dlouhej. Ale to nic, už mám zaplacený lezení po Skalistejch horách.“

„Víš, nechci tě buzerovat, ale v těch horách, přilítne orel skalní, jeden nálet a máš vydloubnutý oko.“

Po pár měsících se potkají a on má opravdu pásku přes oko.

„Orel, že jo?“

„Ale kdepak. Spadl mi kamínek do oka a já ti v tom háku ještě nemám takovej cit.“

Zachráněný trosečník, kterého vytáhli před chvilkou na palubu, se najednou vytrhne svým zachráncům a chce se mermomocí vrátit zase zpátky na vor.

„Co blázníte, člověče?“

„Ale všiml jsem si, že jedete do Lagosu a to já nemohu potřebovat, já jedu úplně na opačnou stranu!“

U jiných lidí vám romantická gesta připadají neotřelá a vzrušující. Pokusíte-li se o ně sami, připadáte si jako neohrabaní pitomci.

Počítačový specialista vypráví kamarádům:
„Přišel jsem domů, koukám, v posteli moje žena úplně nahá a navíc s cizím chlapem. Koukali na mně a pohled jejich očí byl tak posměšný, až mně zamrazilo. Zmocnila se mě strašná předtucha. Běžím k počítači a opravdu! Ty svině mi změnily heslo!“

Přiběhne Pepíček k tatínkovi a ptá se:
„Tati, co je to mozek.?“

„Teď né Pepo. Já mám v hlavě úplně jinné věci.“

Hádají se 3 generálové, kdo má statečnější vojíny. První zavolá vojína a říká:
„Vojíne, vylezte na ten sloup a skočte dolu na ten betonovej blok.“

Vojín:
*„Ano pane!“ skočí, rozseká se.

Druhý zavolá vojína a říká:
„Vojíne, vylezte na ten sloup, skočte dolu a cestou udělejte salto.“

Vojín:
*„Ano pane!“ skočí, rozseká se.

Třetí zavolá vojína a říká:
„Vojíne, vemte batoh cihel, vylezte na ten sloup, skočte dolu a cestou udělejte salto.“

Vojín:
„Tak na to vám pane seru!“

Generál:
„Vidíte? Tak tomu říkám odvaha.“

Dvaja Východniari sa stretli po Vianociach v práci:

„Ta co ci prinis Ježiško, jaki podarunek?“

„Budzeš kukac! Hibaj ku oblaku. Vidziš to nove be-em-ve?“

„Hej, bars šumne...“

„Ta takej farbi ceplaki!“

Za ředitelem cirkusu doběhne ošetřovatel:
„Pane řediteli, slon nám prochladl. Strašně kašle.“

Ředitel:
„Dejte mu půl vědra horkého grogu.“

Druhý den se ředitel ptá:
„Tak, jak se má ten nemocný slon?“

„Ten nemocný se už má dobře, ale teď strašně kašlou všichni ostatní!“

Láďa, bezdomovec, Brňák jak hrom, přijde na úřad práce a žádá tam o nějakou práci. Tam sedí dva chlápci a jeden na to:
„Láďo, my bychom ti hrozně rádi nějakou práci dali, ale máš smůlu, nic nemáme.“

Láďa se nevzdává a říká:
„Chlapi, ale já se znám s Klausem.“

Oni:
„To ti tak žerem.“

Tak Láďa vezme telefon, vytočí Pražský Hrad, tam to vezme Klaus, pokecají, takový ty fráze, jako jak se má Livie, nebo tak co, kdy zase zajdem na hrba. Ti dva jako že no a co, Klause u nás zná každý. Nereagujou.

Láďa:
„Chlapi, ale já se znám i s Barackem Obamou.“

Zase vytočí Bílý dům. Zase pokecají, jak se má Michelle. No a zas nic, ti dva nereagujou.
„Láďo, práci nedostaneš.“

Tak Láďa:
„Chlapi, ale já se znám i s papežem.“

Tak vezmou dodávku, dojedou do Vatikánu, tam papež zrovna slouží mši, plný kostel lidí. Láďa se pustí nahoru k oltáři, už z dálky volá:
„Nazdar Benedikte!“

Papež ho uvidí, rozpřáhne ruce, objímají se, pokecají, jak to jde a jak se má Bůh atd. Láďa se vrátí zpátky, tam stojí ti dva chlapi, úplně odvaření, dolní čelisti spadlé až na hrudník, oči vykulené.

Láďa na ně kouká:
„To jste tak hotový z toho, že se znám s papežem?“

„Ne, to ne, ale před chvilkou tudy šli dva Japonci, a ten jeden se ptal: Co je to za kreténa, co támhle stojí vedle Ládi?“