Sedí babka v baráku a má vody až po kotníky. Přijdou za ní hasiči a povídají, že musí okamžitě pryč. Ale ona jim odpoví, že jí Bůh slíbil, že ji zachrání.

Přišli druhý den a vody po kolena.

„Ale teď už musíte jít, babi,“ říkají hasiči.

Ale ona zase, že jí Bůh zachrání.

Přijdou potřetí a dům je zbořený. Babka mezitím odchází do nebe za Bohem a když se s ním setká, povídá mu:

„Vždyť jsi mi slíbil, že mi pomůžeš.“

Bůh ji odpoví:
„Ty huso jedna hloupá, vždyť jsem ti tam poslal dvakrát hasiče!“

Farář ztratil kolo. Tak povídá kostelníkovi:
„V neděli při kázání se budeš dívat pozorně na lidi, co se budu modlit. Když budu přeříkávat desatero a zdůrazním nepokradeš, ty musíš zjistit, s kým to nejvíce trhlo.“

V neděli na kazatelně se modlil desatero, ale nepokradeš nezdůraznil. Kostelník se pak udiveně ptá a farář vysvětluje:
„Když jsem došel k nesesmilníš, vzpomněl jsem si, kde jsem to kolo zapomněl.“

Dva muži v Rusku spolu jedou vlakem.

„Kam jedete?“ ptá se ten první.

„Jedu do Moskvy nakoupit maso,“ odpoví ten druhý.

Vlak staví v Kazani, kde ten druhý muž vystoupí.

„Já myslel, že jedete do Moskvy, nakupovat maso,“ volá na něj z okýnka ten první.

„To ano, ale fronta začíná už tady,“ odpoví druhý.

Sedí dva kamarádi v práci a jeden prosí druhého:
„Ty Pepo, potřebuju, abys zítra v 5 hodin zdržel v práci našeho šéfa. Mám
něco s jeho ženou a potřebuju tam zaskočit.„

„A jak asi?“ ptá se Pepa.

„No dávej mu třeba nějaké otázky ohledně přestavby nové haly atd.“

Druhý den v pět klade Pepa šéfovi otázky jak o život, aby ho zdržel déle v práci.
Když už to trvá dlouho, ptá se šéf, co se děje, že je to nějak neobvyklé, ať Pepa
kápne božskou.

Pepa prozradí:
„Víte šéfe, slíbil jsem to Honzovi. Má totiž něco s vaší ženou a chtěl, abych vás zdržel.“

Na to se šéf zasměje a povídá:
„Být vámi, utíkám rychle domů. Jsem totiž už 2 roky vdovec.“

Popelce je nyní 95 let. Poté, co prožila život s nyní už nebožtíkem princem, sedí dnes na terase, v houpacím křesle a pozoruje svět se svým kocourem Bobem. Jednoho slunného odpoledne se před ní z ničeho nic objeví pohádková babička.

Popelka se podiví:
„Babičko, co Ty tu děláš po všech těch letech?“

Babička odpoví:
„Popelko, od doby, co jsem Tě viděla naposledy, jsi vedla příkladný život. A já bych Ti za to dnes chtěla splnit tři přání.“

Popelka byla překvapená. Zamyslela se a povídá:
„Víš, babičko, princ byl skvělý člověk, ale mizerný investor. Dnes tu žiji z ruky do úst z mizerného důchodu. Pomohlo by mi, kdybys mě učinila bohatou.“

V tu ránu se její houpací křeslo proměnilo ve zlato. Popelka ani nedýchá a děkuje babičce.

Babička odpoví:
„To je maličkost, jaké je Tvé druhé přání?“

Popelka se podívá na své křehké tělo a říká:
„Přála bych si být zase mladá, krásná a plná energie, jako jsem bývala.“

Přání se v mžiku stane realitou. Popelka je zase krásná a v těle cítí příjemné mrazení, jaké již po léta nepocítila.

Babička se zeptá ještě jednou:
„Máš poslední přání, co by to mělo být?“

Popelka pohlédne na vyděšeného kocoura v rohu a praví:
„Nemohla bys proměnit Boba v pohledného muže?“

Jako zázrakem se Bob protáhne a stojí před ní tak krásný muž, jakého ještě svět neviděl. Babička pogratuluje Popelce, popřeje jí šťastný nový život a zmizí stejně náhle, jak se objevila.

Bob a Popelka se po sobě chvíli toužebně dívají. Popelka beze slov zírá na nejkrásnějšího muže jakého kdy spatřila.

Tu se k ní Bob přiblíží a vezme ji do svých silných paží. Přitáhne si ji k sobě a ona cítí ve vlasech jeho horký dech, když Bob šeptá:
„Vsadím se, že teď lituješ toho, že jsi mě nechala vykastrovat.“

„Maminko, co to nosíš v bříšku?“

„Miminko!“

„A máš ho ráda?“

„To víš, že mám!“

„Tak proč si ho snědla?“

Jde hospodář stájí se sklopenou hlavou. Na to říká jedna kráva druhé:
„Jestli chceš zažít srandu, tak až se na tebe ten hospodář podívá, tak zaslintej!˝

Soudce se obrátí ke svědkyni blondýnce.
„Víte, co vás čeká, když budete křivě přísahat?“

„Ano,“ odpoví svědkyně,„kožich a deset tisíc na ruku.“

„Podvedl jsi mě někdy?“

„Jo. Ale jen jednou. Přísahám.“

„Cože? Jako kdy? A jak se to stalo ?“

„Minulej tejden v kartách.“