Víte, co dělá několik tisíc blondýnek na dně oceánu?

???

Hledají Leonarda DiCapria!

Čáp se jen tak prochází a najednou vidí šneka, jak si to šine ven z lesa. Tak povídá:
„Šneku, kam tak chvátáš?“

A šnek na to:
„Ale přijeli do lesa berňáci, tak zdrháme. To víš, já mám barák, moje má barák, děti mají baráky, tak zdrháme“.

No tak čáp neváhá, ale jak tak utíká, tak potká medvěda.
„Čápe, kam jdeš?“

„Ale, medvěde do lesa přijeli berňáci, tak zdrhám. To víš, já si žiju na vysoký noze, moje si žije na vysoký noze, děti si žijí na vysoký noze, tak zdrháme.“

Medvěd se lekne a taky prchá. Potká krtka.
„Medvěde, kam zdrháš?“

„Ale, krtku do lesa přijeli berňáci, tak zdrhám. To víš já mám kožich, moje má kožich, děti mají kožichy, tak zdrháme.“

Krtek neváhá, popadne rodinu a prchaj. Jak tak hrabou, tak se prohrabou až do ZOO do klece s paviány. A ten největší se hned ptá:
„Krtku, co tu děláš?“

„Ale, do lesa přijeli berňáci, tak zdrhám. To víš, já mám nahrabáno, moje má nahrabáno, děti mají nahrabáno, tak zdrháme“.

Pavián na to:
„Krtku, co blbneš. Podívej se na mně. Já mám holou prdel, stará má holou prdel, naše děti mají taky holou prdel a stejně nás všechny zavřeli!“

Ptá se žena své kamarádky:
„Jak poznáš, kdy se máš dát do velkého prádla? Těm předpovědím počasí se moc věřit nedá.“

„Ty já ani neposlouchám, mám vlastní barometr.“

„Že jsem ho u vás nikdy neviděla ?“

„Ani jsi nemohla. Když můj starej ještě ráno spí, opatrně kouknu pod peřinu. Pokud mu leží nalevo, bude pršet, pokud napravo, bude pěkně svítit sluníčko.“

„A co když stojí?“

„Tak to na prádlo seru!“

Jde hospodář stájí se sklopenou hlavou. Na to říká jedna kráva druhé:
„Jestli chceš zažít srandu, tak až se na tebe ten hospodář podívá, tak zaslintej!˝

Jedné noci dorazil přítel se svou přítelkyní k ní domu. U vstupních dveří se začnou líbat na dobrou noc a mladík začne být pomalu vzrušený.

Opře se dlaní o zeď, usměje se na ní a povídá:
„Miláčku, co kdybys mi ho vykouřila?“

Ona zděšeně:
„Zbláznil ses? Rodiče nás uvidí!“

„Ale prosím tě! V tuhle hodinu?“ zubí se na ní.

„Ne. Dovedeš si představit, co by se stalo, kdyby nás přistihli?“

„Ale jdi! Nikdo tu není, vaši už spí!“

„Ani náhodou, je to moc nebezpečné!“

„Prosím, prosím, moc tě miluji?!?“

„Ne, ne a ne. Taky tě miluji, ale teď nemohu!“

„Jasně, že můžeš. Prosím?“

„Ne, ne. Fakt nemohu.“

„Moc prosím…“

Najednou se na schodech rozsvítí světlo a ukáže se její mladší sestra v pyžamu, s rozcuchanou hlavou a rozespalým hlasem povídá:
„Taťka říká, že už ho máš vykouřit, nebo to mám udělat já. A máma vzkazuje, že kdyby bylo třeba, tak to udělá klidně sama. Jen ať už proboha dá pryč ruku z toho zvonku!“

Paní učitelka se ptá dětí, kam pojedou na dovolenou.

První se přihlásí Mařenka a povídá:
„U nás se mluví francouzsky, my pojedeme do Francie.“

Janička povídá:
„My mluvíme anglicky a pojedeme do Anglie.“

Nakonec povídá Pepíček:
„Síííím, u nás mluvíme sprostě a tak pojedeme do prdele!“

Baví se dva Pražáci:
„Tak jsem ti byl v Brně, a jel jsem tou jejich šalinou.“

„No, a jaký to bylo?“

„No hele, je to jako naše tramvaj, akorát to jezdí po vesnici...!“

Zimní olympijské hry, Moskva. Ruský prezident má uvítací projev. Napětí. Začíná číst:
„Oooooooooooooooo“

„Oooooooooooooooo“

Všude je trapné ticho, lidé se na sebe nechápavě dívají.
„Oooooooooooooooo“

Přiběhne tajemník, podívá se do papírů a diskrétně řekne:
„Pane prezidente, toto nečtěte, to jsou olympijské kruhy.“

Dědeček s Pepíčkem jdou parkem a proti nim jde paní učitelka.

„Pepíčku, schovej se, dneska jsi nebyl ve škole!“

„Honem dědo, ty se schovej, dneska jsi měl pohřeb!“