Manželka naštvaně křičí na manžela:
„Pepo! Přestaň dávat tu instanční kávu vedle urny s babičkou! Už jsem si dvakrát omylem dala babku se šlehačkou!“

Sedí hajný v hospodě, kopne do sebe velkého myslivce, jde ke dveřím a volá směrem k lesu:
„Zeleným navrch, zeleným navrch!“

Když se to opakuje asi po desáté, ptá se ho Cyril:
„Můžeš mi říct, proč stále voláš k lesu: Zeleným navrch?“

„Můžu. Já mám totiž v lese na brigádě policajty a oni mi tam sázejí stromky...“

Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. A kdo se směje Chucku Norissovi, ten se určitě směje naposled.

Na okraji mostu stojí žena, viditelně rozhodnutá skočit. Přiblíží se k ní zanedbaný bezdomovec, zamyšleně si ji prohlédne a povídá:

„Paninko, než to uděláte, co takhle si naposledy trochu zařádit? Mohli bychom si spolu užít.“

Žena na něj vytřeští oči, okamžitě zrudne vzteky a spustí na něj lavinu nadávek. Bezdomovec jen pokrčí rameny, zaculí se a klidně řekne:

„No dobrá, já si teda počkám dole.“

Chlapeček povídá holčičce na pískovišti:
„He heč, ty nemáš pinďoura!“

Holčička:
„Až budu velká, budu jich mít kolik budu chtít!“

Sedí takhle chlápek na lavičce, vedle něj na zemi sedí pes. Jde okolo nějaká panička, která se tak mile na psa podívá a ptá se pána:
„Kouše váš pes?“

„Ne, můj pes nekouše.“

Tak se paní ohne k pejskovi – a raf, půlka rukávu pryč, trocha krve by se taky našla. Paní se začne rozčilovat:
„Pane, dyť jste říkal, že váš pes nekouše!“

„No taky jo! Ale tohle není můj pes.“

Šel jsem na návštěvu k synovi. Trochu jsem se nudil, tak jsem vstal z křesla v obýváku a šel za ním do kuchyně.

„Máš nějaké noviny?“

„Noviny? Táto, buď moderní, my dneska čteme zprávy online!“ řekl a podal mi svůj tablet.

Později přišel a zeptal se mě, co si myslím o používání tabletu.

„Je fakt dobrý! Řeknu ti, ta moucha neměla nejmenší šanci!“

Mladému novináři se narodil první syn. Kolegové mu poslali telegram:

„Blahopřejeme! Konečně dílo, které má hlavu i patu.“

Povídá takhle jednou chytrej blbému:
„Hele blbej, zahrajeme si takovou hru. Já ti dám hádanku a když jí neuhádneš, což je jasný, protože si blbej, tak mi dáš deset korun. Pak zase dáš hádanku ty mě. Já ji určitě uhádnu, protože jsem chytrej, to je jasný, ale kdybych jí náhodou neuhádl tak ti dám stovku“

Blbej souhlasil.

Chytrej:
„Tak blbej začínám... stojí to u stolu, má to čtyři nohy, sedí se na tom, co to je?“

Blbej přemýšlí až se mu z hlavy kouří, ale neví nic a povídá:
„Nevím, tady máš deset korun“
Chytrej:
„Paráda, tak teď říkej hádanku ty.“

Blbej:
„Tak dobře. Když to leží má to dvě nohy a když to stojí má to tři nohy. Co to je?“

Chytrej přemýšlí asi hodinu a půl, úplně vyřízenej povídá:
„Hele blbej, tohle fakt nevím. Tady máš stovku. A co to do prdele je?“

A blbej:
„Nevím! Tady máš deset korun“