Sejdou se dvě singl kamarádky na pokec:
„Musím se ti s něčím svěřit. Pořídila jsem si domu tchoře a je to úžasný. Má neuvěřitelně jemný a šikovný jazýček. No, orální sex jedna báseň!“

„A co ten smrad?“

„No, 14 dní blil, ale potom si zvykl.“

Žena přijde ke gynekologovi. Na jeho dotaz s čím přichází, mu odpovídá:
„Víte, pane doktore, já se opalovala jen tak a vlítla mi tam včela.“

„Mohu použít dva způsoby. Přírodní a umělý“, říká doktor.

„A co je to ten přírodní?“

„Natáhnu si kondom, potřu žalud medem, zasunu, včelka se chytne na med a já ji vytáhnu.“

Paní souhlasí a když doktor zasune, začne jezdit jako fretka.

„Ale, pane doktore, to jsme si nedomluvili!“

„Změnil jsem rozhodnutí! Já tu bestii utluču!“

Rychlost větru se zvyšuje přímo úměrně s účtem za váš nově provedený účes.

Všech osm Saddámových dvojníků se shromáždilo v bunkru pod Bagdádem. Tárik Azíz přichází do místnosti a povídá:
„Mám pro vás dvě zprávy – dobrou a špatnou. Ta dobrá je, že Saddám přežil další útok a tak stále máte svoji práci.“

Jeden z dvojníků se ptá:
„A jaká je ta špatná zpráva?“

Tárik odvětí:
„Přišel o ruku.“

Přijde Pepíček do hospody, posadí se ke stolu a říká servírce:
„Dvě deci červeného vína.“

„A kolikpak je ti let, chlapečku?“ zajímá se servírka.

„Osm.“ odpoví Pepíček.

„A to by ti nestačil džus?“

„Stačil, ale chybí mi dvě koruny.“

Přepadl mně chlap. Řval na mě:
„Peníze, nebo život.“

Odvětil jsem:
„Jsem ženatý. Jaké peníze, jaký život?“

Pak jsme v objetí dlouho plakali.

Chlap jede sám v noci po málo obydlené silnici, v hustém lijáku. Najednou začne auto trochu táhnout na jednu stranu. Zastaví, vystoupí, podívá se – prázdná pneumatika.

Oblékne si pláštěnku, začne vyndávat věci z kufru: rezervní kolo, výstražný trojúhelník, klíč, hever… žádný hever.

Vytáhne manuál z přihrádky, aby se podíval, kde má být. Podle příručky by měl být v kufru spolu s ostatním nářadím. Ale není tam. Co teď? Vzpomene si, že asi míli zpátky viděl pár domů podél silnice. Vydá se tam pěšky.

„Tohle je fakt skvělá noc na píchnutí pneumatiky. Proč se to vždycky stane mně?“

Šourá se dál.

„Vsadím se, že než se vrátím, auto mi někdo ukradne.“

Pokračuje v cestě.

„Pravděpodobně ani nebudou doma.“

Chůze, chůze.

„Ne, škrtni to. Budou doma. Jen mi neotevřou. Proč by taky měli?“

Chůze, chůze.

„Koneckonců, kdo by v takovém nečase byl venku uprostřed noci? Určitě jen sériový vrah.“

Konečně dorazí k domům. Vidí, že v horním patře svítí světlo, a tak zazvoní na zvonek prvního domu. Uvnitř se okamžitě rozštěká pes, až to vzkřísí mrtvé.

„No skvělý, jen moje smůla. Pokud mě hafan nerozcupuje na kusy, majitel to určitě udělá. ‚Budíte lidi z postele v tuhle hodinu? Kvůli heveru? Hele, kámo, vypadám snad jako automechanik? Proč sis to nekoupil přes den jako normální lidi?‘“

Vrznutí dveří a lidské hlasy se přidávají ke štěkotu. Promáčený, promrzlý a unavený muž stojí na zápraží a čeká.

„Vsadím se, že si jde pro brokovnici. Určitě mě střelí rovnou do obličeje. ‚No pane strážníku, říkal, že chce hever, ale já myslel, že je to jen blbá výmluva. Kdo by dneska potřeboval hever, když ho má každé auto?‘“

Nakonec se dveře otevřou. Z nich vykoukne zamračený muž a opatrně řekne:
„Dobrý večer, jak…“

„...Víte co? Jděte k čertu! I s tím svým pitomým heverem!“

Dva psi si povídají:

„Tak co, jak ta ekonomická reforma ovlivnila tvoji životní úroveň?“

„Ani se neptej, nestojí to za nic. Zkrátili mi řetěz.“

„To není tak zlé, aspoň nemusíš tolik běhat okolo, ne?“

„No to jo, ale žrádlo nechali tam, kde bylo předtím.“

„Mami, víš, kolik zubní pasty je v jedné tubě?“

„Nemám tušení, Pepíčku.“

„Ale já to vím! Od televize až ke gauči!“