Jeden chlápek zrovna nastoupil z konkurzu na místo ředitele velké firmy. První den se v práci setkal s bývalým ředitelem, který mu předával kancelář. Když byli chvíli o samotě, jeho předchůdce mu podal tři obálky a řekl:
„Když narazíte na problém, o kterém si budete myslet, že je neřešitelný, otevřete jednu obálku a proveďte, co je uvnitř.“

Nová práce se chlápkovi líbila, obchody šly dobře, ale po šesti měsících začal najednou klesat obrat a žádná opatření nepomáhala. Když chlápkovi došla inspirace, vzpomněl si na tři obálky. Otevřel první z nich a četl:
„OBVIŇTE SVÉHO PŘEDCHŮDCE.“

Tak tedy svolal tiskovou konferenci a taktně shodil vinu na svého předchůdce ve funkci. Takové ty řeči o skrytých nepořádcích v účtech a kontrolách. Noviny a také burza zareagovaly pozitivně a obchody se zase začaly hýbat.

Asi o rok později opět došlo k propadu tržeb spojenému s vážnými personálními problémy. Chlápek sáhnul do šuplíku a z druhé obálky vyndal pokyn:
„REORGANIZUJTE FIRMU.“

Provedl tedy velkou reorganizaci a opět se firma rychle dala dohromady. Po roce a půl přišla další vlna problémů. Ředitel se zavřel v kanceláři, vytáhl ze šuplíku třetí obálku a otevřel ji. Vzkaz zněl takto:
„PŘIPRAVTE TŘI OBÁLKY.“

Jednoho dne se na palubě letadla stane nehoda. Kvůli poruše nádrže začne unikat palivo. Z reproduktorů se ozve napjatý, ale klidný hlas kapitána:

„Vážení cestující, musím vás informovat, že máme kritický nedostatek paliva. Do dopadu nám zbývá přibližně pět až sedm minut.“

V tu chvíli vstane jedna mladá žena, rychlým pohybem si rozepne halenku, otočí se k nejbližšímu muži a zoufale vykřikne:

„Prosím, dokaž mi naposledy, že jsem žena!“

Muž na ni chvíli zaraženě hledí, pak si bez jediného slova sundá košili, podá ji a s klidným výrazem řekne:

„Tak to prosím ještě vyžehli.“

Zkoušky v autoškole. Komisař se ptá blondýny:
„Popište nám, prosím, činnost motoru!“

Blondýna:
„Mohu vlastními slovy?“

Komisař odpoví:
„Samozřejmě.“

A blondýna popisuje:
„Brrrmm, brrrrmmmm, brrrrrrrrmmmmmm.“

Blondýna sedí doma a je šíleně naštvaná, protože má málo peněz. Tak přemýšlí, jak by k nějakým penězům přišla. Vtom ji napadne únos dítěte. Hned běží před školu, kde si vyhlédne prvního hezkého kluka a spěchá s ním domů. Doma usedne ke stolu a píše anonym:
„Milá maminko, dnes jsem ti unesla syna a chceš-li ho ještě někdy vidět, tak dej do igelitky milion korun a nech mi ho zítra v 16 hodin v centru u kašny.“

Blondýna zalepí obálku, předá ji klukovi a pošle ho domů. Druhý den běží ke kašně a tam leží igelitka s milionem a dopisem:
„Milion posílám jako výkupné, ale můžu vám říct, že my blondýny bychom si takové sviňárny dělat neměly.“

K salónu na Divokém západě přijede mladý kovboj, seskočí z koně, přiváže ho, obejde zezadu, zvedne mu ocas a dá mu dlouhou mlaskavou pusu na kaďák. Zevnitř to otevřeným oknem vidí starší kovboj, štamgast u stolu. Když mladý vejde dovnitř, hned se ho ptá:
„Proboha, to bylo nechutný. Proč jsi to udělal?“

„Ale, pálej mě popraskaný rty.“

„A to jako pomáhá?“

„Ne, ale aspoň si je přestanu olizovat.“

Farář ztratil kolo. Tak povídá kostelníkovi:
„V neděli při kázání se budeš dívat pozorně na lidi, co se budu modlit. Když budu přeříkávat desatero a zdůrazním nepokradeš, ty musíš zjistit, s kým to nejvíce trhlo.“

V neděli na kazatelně se modlil desatero, ale nepokradeš nezdůraznil. Kostelník se pak udiveně ptá a farář vysvětluje:
„Když jsem došel k nesesmilníš, vzpomněl jsem si, kde jsem to kolo zapomněl.“

Víte, jak se řekne japonsky miminko?

???

Čumizfusaku.

„Pane doktore, bolí mě zadek…“

„A kde přesně vás to bolí?“

„No, přímo kolem vchodu.“

„Jo, tak to je problém… protože to je východ. Dokud si budete myslet, že je to vchod, bude to bolet i nadále.“

Děda Kroupa pláče na hrobě své ženy.
„Tys byla tak dobrá hospodyně, kuchařka. Kdyby ses tak mohla vrátit.“

V tom se z hrobu hrabe krtek a dědek na to:
„No tak, Božka, nerozumíš srandě?“