Nápis na květinářství:
„Nabízíme krásné svatební kytice. Stálým klientům výrazné slevy.“

Dva vidláci jdou na lov a při chůzi narazí na obrovskou díru v zemi. Přistoupí k ní a ohromeně na ni zírají.

První lovec říká:
„Páni, to je nějaká díra. Ani nevidím dno. Zajímalo by mě, jak je hluboká.“

Druhý lovec odpoví:
„Nevím, hodíme tam něco a poslechneme, jak dlouho to bude padat.“

První lovec se rozhlédne a ukáže:
„Hele, támhle je stará převodovka. Pomoz mi ji tam hodit.“

Tak ji společně zvednou, odpočítají jedna, dva, tři a hodí ji do jámy.

Stojí tam, naslouchají a nakukují přes okraj, když najednou zaslechnou šustění v křoví za sebou. Otočí se a vidí kozu, jak se řítí z houští, sprintuje přímo k díře a bez váhání skočí hlavou napřed dovnitř. Nechápavě na sebe zírají, pak se znovu podívají do díry a snaží se pochopit, co se právě stalo, když k nim přistoupí starý farmář.

„Hele, pánové, neviděli jste tady někde moji kozu?“

První lovec říká:
„To je vtipné, že se ptáte. Zrovna před chvílí jsme tady stáli, když z křoví vyběhla koza, hnala se snad stovkou a skočila rovnou do téhle jámy!“

Farmář zavrtí hlavou a říká:
„To není možné. Měl jsem ji přece přivázanou ke staré převodovce!“

„Tak co, Pepíčku, jaký je ten váš nový učitel?“

„Hodný a zbožný, tatínku.“

„Zbožný?“

„Ano. Při každé mé odpovědi koukal k nebi a jenom říkal: Pane bože, pane bože.“

Ředitelka školy pozvala při příležitosti výročí SNP několik starých partyzánů, přímých účastníků tehdejších bojů, na besedu s dětmi. Děti prosili, aby jim vylíčili nějaký dramatický zážitek z té doby.

Slovo si vzal bača:
„Raz sme rozložili tábor neďaleko horárne. Chceli jsme si trošku oddýchnuť. Naraz sme uvideli motorizovanú jednotku fašistov, ako sa blíži k nám. Vytrhol som spoza opasku ručný granát, odistil a hodil. Ale môj pes Dunčo, ktorý bol vycvičený aportovať, sa rozbehol, zobral granát do tlamy a utekal s ním späť smerom k nám.“

„To je strašné…,“ povídá paní učitelka. „A co jste udělali?“

„No, čoby, rozpŕchli sme sa na všetky strany…“

„A kdy jste se setkali?“

„No…, teraz…“

Jednou přišli za soudcem, aby také přispěl 100 Kč na pohřeb místního právníka. Soudce vytáhl tisícovku a povídá:
„Tu máte, pohřběte jich deset!“

Přijede jednou na salaš mafiánské auto, vystoupí z něj čtyři mafiáni a jdou za bačou. Najdou ho sedět u ohně i s jeho dvěma syny. Jeden z mafiánů se ho ptá:
„Bačo, kde máš ženu, dluží nám peníze.“

Bača zavrtí hlavou a říká:
„To vám radši neřeknu.“

„Ale bačo, řekni, nebo ti zabijeme syna!“

Ale bača neřekl. Tak mafián vytáhl z kapsy pistoli a zastřelil mu syna. Nato povídá bačovi:
„Bačo, řekni, kde máš ženu, nebo ti zabiji i druhého syna!“

Ale bača neřekl. Zastřelil mu tedy i druhého syna a znovu mu říká:
„Bačo, když to neřekneš, tak zabijeme i tebe!“

„No dobře, dole ve stodole souloží se sousedem.“

„No vidíš, bačo, že to jde. A to si nám nemohl říct rovnou?“

„Nechtěl jsem před dětmi…“

Sedlák jel do města na nákupy. V železářství koupil kovadlinu a kbelík. Na trhu párek kuřat a husu. Jak ale teď dostat všechno domů? Prodavač mu poradil:
„Dejte kovadlinu do kbelíku a neste ho v jedné ruce, do druhé ruky husu a pod každou paží jedno kuře.“

Sedlák poděkoval a vyšel. Cestou ho zastavila slečna, že zabloudila a potřebovala by poradit, jak se dostane na určitou adresu.

„To je náhoda! Já jdu taky tam. Pojďte a já vás doprovodím. Tudy přes park to bude blíž.“

„A jak vám můžu věřit, že mě v parku nepřitisknete k plotu, nevyhrnete mi sukni, nestáhnete mi kalhotky a neznásilníte mě?“

„Podívejte se: Nesu kýbl, kovadlinu, husu a dvě kuřata. Jak bych vás takhle mohl přitlačit k plotu a udělat to, čeho se bojíte?“

„No, mohl byste dát husu na zem, přiklopit ji kbelíkem, ten zatížit kovadlinou a kuřata vám klidně podržím.“

V drogerii nakupují kluci malé malované krabičky. Babka na ně zvědavě pokukuje a najednou požádá prodavačku taky o jednu krabičku. Prodavačka jí udiveně povídá:
„Ale babi, k čemu vám to ve vašem věku bude?“

Babka se nenechá odbýt, tak jí taky jednu krabičku prodala. Babka to hned rozbalila, vyndala z krabičky, rozmotala něco bílého. Ptá se prodavačky:
„A proším váš, na čo to je?“

„Babko, teď už je to na hovno, ale byl to film do foťáku.“

Vypráví se, že tento trosečník, sotvaže dopil první láhev a blaženě vydechl, zahlédl na obzoru loď. Trosečník vyskočil, ukryl bednu whisky pod banánovým listím a křičel:
„Táhněte pryč! Jste tu moc brzy!“