Vtipy

Leží dva vandráci u kolejí, oba bez nohou. A jeden říká druhému:
„Já jsem ti říkal, že sova houká jinak!“

Jede beznohý vozíčkář po Václaváku a volá na něj vekslák:
„Pane, nekoupíte si boty?“

No, vozíčkář je pěkně nasranej a zavolá na nedaleko stojícího policistu:
„Viděl jste to? Ten chlap mne urazil!“

„Tak proč jste ho nenakopal do prdele?“ na to policajt.

To ubožáka dorazí. Dojede domu a stěžuje si manželce.

„Nic si z toho nedělej“, povídá manželka, „uvařím ti kafe, to tě postaví na nohy.“

„Mami, zejtra máme zkoušku ze zeměpisu. Můžeš mě vyzkoušet?“

„To víš že jo. Jaký je hlavní město Německa?“

„Berlín.“

„A jaký je hlavní město Francie?“

„Berlín.“

„A jaký je hlavní město Velký Británie?“

„Berlín.“

„Moc hezky ses to naučil, Adolfku.“

„Miláčku, proč jsi tu dětskou postel udělal tak vysokou?“

„Když náhodou dítě vypadne, líp to uslyšíme.“

Sedí indián u vodopádu a kouká na svou ženu jak pere prádlo. V tom z vodopádu spadne kámen jeho ženě na hlavu a zabije ji.

Indián zkušeně:
„To už je třetí pračka, kterou mi zničil vodní kámen.“

Starý Arab žije již přes čtyřicet let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory a zeleninu, ale je tam sám a cítí se již starý a slabý. Jeho syn studuje v Paříži a otec se rozhodne mu napsat e-mail:
„Milý Ahmede, jsem moc smutný, že nemůžu na své zahradě pěstovat brambory. Vím, že kdybys zde byl, pomohl bys mi zahradu zrýt. Mám tě rád. Tvůj otec.“

Obratem obdrží odpověď:
„Milý otče, prosím tě, v žádném případě nic na zahradě nedělej! Schoval jsem tam ´tu věc´. Taky tě mám rád. Ahmed.“

Jen pár hodin nato obklíčí dům starého muže americká armáda, námořníci, FBI a CIA. Přeorávají a přerývají zahradu kousek po kousku, prohlížejí každý milimetr, ale nenajdou nic. Rozčarováni se opět stahují.

Týž den dostává starý muž ještě jeden e-mail od syna:
„Milý otče, jistě je nyní zahrada kompletně zrytá a můžeš zasázet své brambory. Víc pro tebe z takové vzdálenosti nemůžu udělat. Mám tě rád. Ahmed.“

Ztroskotá letadlo na ostrově s lidojedy. Přežijí to jen Američan, Čech a Němec. Lidojedi je okamžitě objeví a vezmou je do tábora. Tam si je náčelník postaví do řady a říká:
„My vás pustit do lesa a vy si přinést jedno ovoce. Potom já rozhodnout co s vy.“

Všichni tři se vydají do lesa. První se vrátí Němec a má banán. Příjde k náčelníkovi a ten říká:
„My ti to strčit do prdel. Ty zařvat a my sníst tě.“

A hned začali. Němec začal řvát jako by ho na nože brali. A tak byl lidojedy zabit.

Další přišel Čech s mandarinkou. Příjde k náčelníkovi a ten opět říká:
„My ti to strčit do prdel. Ty zařvat a my sníst tě.“

Začnou. Jenomže Čech chytne brutální výtlem. Lidojedi nechápou a tak se náčelník ptá:
„Co ty smát? Tebe nebolet?“

A Čech na to:
„Ale jo, bolí to, ale já jsem viděl Američana a ten si nese meloun!“

Bača stojí na kopci, rýpe se v nehtech a druhej bača se ho ptá:
„Čo robíš? Čistíš si nehty?“

Bača:
„Ano nehty. Len neviem, či je to bahno nebo hovno...“

Druhý bača:
„Ukaž!“ Lízne si, vyplivne to a povídá:
„To je hovno!!!“

Bača na to:
„Však ja som si hovoril, čo by mi bahno v riti robilo“

Televizní štáb přijede do hor. Ptají se bači na nějakou veselou historku.

Bača: „Tož to se jednó ztratila sósedovic ovca. Tož sme ju šli hledat celá ves a až sme ji našli, tak sme ji samó radostí ošukali.“

Štáb: „Bačo, tohle ale nemůžeme dát do vysílání. Zkuste jinou.“

Bača: „To se jednó ztratila moja baba. Tož sme ju šli hledat celá ves a až sme ji našli, tak sme ji samó radostí ošukali.“

Štáb: „Bačo, tohle taky nemůžeme dát do vysílání. Zkuste raději nějakou smutnou.“

Bača: „Tož to sem se jednó ztratil já...“

Dva osamělí pastevci si povídají:
„Poslouchej, když jsme tady tak bez těch ženských, slyšel jsem, že prý to jde i s krávou!“

„Opravdu?! To musím vyzkoušet!“

Odejde a za chvíli už se z ohrady se ozývají zvuky zápasu a šílené bučení krávy. Nakonec se vrátí celý zesraný od hoven.

„Ty hovado, co jsi to tam prováděl?“ ptá se překvapeně druhý pastevec.

„Víš, jak dlouho mi trvalo, než jsem tu pitomou krávu položil na záda?“

„Proboha, proč si ji válel na záda? Vždyť to jde mnohem jednodušeji zezadu!“

„Jo, ty chytrej? A jak bychom se přitom líbali?“