Vtipy

Přišel mladý muž do krámu, prohlíží si atraktivní prodavačku a říká:
„Potřeboval bych rukavice pro svoji ženu. Ale nevím velikost.“

„Pomůže vám tohle?“ zeptala se sladce prodavačka a vzala ho za ruku.

„Ano, jistě. Její ruce jsou jen o malinko menší než vaše.“

„Budete si přát ještě něco?“ ptá se prodavačka, když balí rukavice.

„Teď si vzpomínám. Žena chtěla ještě podprsenku a kalhotky!“

Po třech hodinách strávených ve frontě na finančním úřadě a jednáním s otrávenými mizerně placenými úředníky, se vytočený chlápek vydal do supermarketu koupit synkovi baseballovou pálku. U pultu se ho prodavačka ptá:
„Budete platit kartou nebo hotově?“

Chlápek naštvaně vyhrkne:
„Hotově!“

Pak si uvědomí, že ta prodavačka si takové chování nezaslouží a vysvětluje:
„Promiňte, strávil jsem dopoledne na finančním úřadě…“

„Nic se nestalo… Chcete tu pálku zabalit, nebo se tam ještě vracíte?“

V malém obchůdku na venkově byla na dveřích veliká, výrazná cedule“Pozor, pes!“

Chlápek, který tou vesnicí projížděl a šel si koupit cigarety nahlédne opatrně dovnitř a kouká, na zemi u pultu leží unaveně vypadající starý baset a spí. Ptá se tedy prodavače:
„Je to ten pes, na kterého si mají lidi dávat pozor?“

„Jo, to je on.“

„No, nevypadá, že by mohl být nějak nebezpečný. Můžete mi říct, proč jste tam dal tu ceduli?“

„Dokud tam ta cedule nebyla, lidi o něj zakopávali.“

Přijde Karel na návštěvu k Frantovi, který je na vozíku. Sedí, povídají, když už k večeru začíná být zima, Franta Karla poprosí, zda by mu z horního pokoje přinesl bačkory.

Ten se ochotně zvedl a jde do pokoje, kde najde dvě Frantovy dcery v ... nejlepších letech, 17 a 19, jenom v kalhotkách. Zálibně se na ně podívá a na jejich otázku, co tam dělá, jim odpoví:
„Váš otec mi řekl, že vás mám přefiknout.“

Vyděšeně se na něho podívají a říkají:
„To určitě není pravda, to by náš tatínek nikdy neřekl!!“

„Tak vy mi nevěříte?“ ptá se a otevírá dveře: „Franto, obě?“

A ze zdola se ozve:
„Jo, jo, Karle, obě!“

Přijde pán do drogerie:
„Chtěl bych jedny prcgumy.“

„Psst, tiše, jsou zde dámy!“ dává si prodavačka varovně prst před pusu a mrkne na něj:
„Mám vám to mýdlo zabalit?“

Chlápek namítne:
„Ale já jsem nechtěl mýdlo, já jsem chtěl prcgumy!“

„Já vím,“ uklidňuje ho žena.
„To já jen tak naoko.“

Zákazník se sotva drží vzteky:
„Ale já jsem nechtěl na oko. Já jsem chtěl na péro!“

Čtyři jeptišky přijdou ke zpovědi. Kněz je vyzpovídá a nakonec se jich ptá, jestli už někdy viděly penis. První jeptiška:
„Ano“.

Kněz:
„Tak běž ke svěcené vodě a umyj si s ní oči“.

Druhá se ho i dotkla.

„Opláchni si ruce svěcenou vodou“, kněz na to.

Třetí jeptiška už chce něco říct, když v tom ji předběhne čtvrtá a říká:
„Otče, mohla bych si vykloktat, než si v tom sestra Jarmilka vymáchá prdel?“

Sedlák jel do města na nákupy. V železářství koupil kovadlinu a kbelík. Na trhu párek kuřat a husu. Jak ale teď dostat všechno domů? Prodavač mu poradil:
„Dejte kovadlinu do kbelíku a neste ho v jedné ruce, do druhé ruky husu a pod každou paží jedno kuře.“

Sedlák poděkoval a vyšel. Cestou ho zastavila slečna, že zabloudila a potřebovala by poradit, jak se dostane na určitou adresu.

„To je náhoda! Já jdu taky tam. Pojďte a já vás doprovodím. Tudy přes park to bude blíž.“

„A jak vám můžu věřit, že mě v parku nepřitisknete k plotu, nevyhrnete mi sukni, nestáhnete mi kalhotky a neznásilníte mě?“

„Podívejte se: Nesu kýbl, kovadlinu, husu a dvě kuřata. Jak bych vás takhle mohl přitlačit k plotu a udělat to, čeho se bojíte?“

„No, mohl byste dát husu na zem, přiklopit ji kbelíkem, ten zatížit kovadlinou a kuřata vám klidně podržím.“

Dědek se ptá báby:
„Co děláš radši, pereš nebo šiješ?“

Bába na to:
„No, asi šiju...“

Dědek se usměje a povídá:
„No to jsem rád. Já jsem se totiž posral, tak jsem to vystřihl.“

Sedí hajný v hospodě, kopne do sebe velkého myslivce, jde ke dveřím a volá směrem k lesu:
„Zeleným navrch, zeleným navrch!“

Když se to opakuje asi po desáté, ptá se ho Cyril:
„Můžeš mi říct, proč stále voláš k lesu: Zeleným navrch?“

„Můžu. Já mám totiž v lese na brigádě policajty a oni mi tam sázejí stromky...“

Dvě jeptišky se vydají na projížďku autem. Jedou půl hodiny, vychutnávají si překrásnou jízdu a náhle jim zachrčí motor a zhasne. Kontrolka nádrže ukazuje nulu.

Naštěstí je nedaleko benzínová pumpa, stačí jen dojít s kanystrem a načepovat. V celém autě však není nic, v čem by se dal benzin přinést. Jen velký nočník pod zadní sedačkou. A tak s ním jeptišky vyrazí k pumpě.

Za chvilku jsou zpátky u auta a nalévají benzin do nádrže. Kolem právě projíždí místní farmář. Zastaví a nevěřícně zakroutí hlavou:
„Tedy, sestry drahé, vaši víru bych chtěl mít!“