John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že John s ní má vztah a teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, byla zvědavá, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy. Jakoby četl její myšlenky, John povídá:
„Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme jen spolubydlící.“

Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá:
„Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Nemyslíš, že ji sebrala?“

John povídá:
„Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu jí napíšu.“

Tak si sedl a napsal:
„Milá mami, já neříkám, že jsi sebrala naběračku na omáčku z mého domu a neříkám ani, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že chybí od té doby, co jsi tu byla na večeři. S láskou John.“

O pár dní později dostal John dopis od své matky a v něm stálo:
„Drahý synu, já neříkám, že spíš s Julií a neříkám ani, že nespíš s Julií. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve svojí vlastní posteli, tak už by naběračku na omáčku dávno našla. S láskou máma.“

„Mám si dát ještě jednu nebo si nemám dát ještě jednu?“

„Břicho říká, že jo, hlava zase, že ne. Hlava je moudřejší než žaludek. Moudřejší tedy ustoupí.“

„Pane vrchní, ještě jednu.“

Byl jsem nakupovat v supermarketu se svou ženou a ta se mi zase někde ztratila. Hledal jsem ji asi 15 minut a už jsem byl celý zoufalý, když jsem uviděl mladou, krásnou a hubenou dívku.

Zeptal jsem se ji:
„Ztratil jsem svoji ženu. Můžu si s vámi chvíli povídat?“

Řekla mi:
„Ano, ale jak vám to pomůže najít vaši ženu?“

Řekl jsem:
„Uvidíte, že do 30 sekund tu bude!“

Leží dva kámoši ve stanu, a ten jeden povídá tomu druhému:
„Ty si ho honíš, že?“

„Jo, honím…“

„A nemůžeš se udělat, vid?“

„Ne.“

„No, tak si hoň svého.“

Horolezec spadl z útesu a při pádu se na poslední chvíli zachytil o malou větev.

„Pomoc! Je tam někdo nahoře?“ zakřičel zoufale.

Náhle se kaňonem rozezněl majestátní hlas:
„Pomohu ti, můj synu, ale nejdříve musíš mít ve mne víru.“

„Ano, ano, věřím ti!“ vykřikl muž.

„Pusť tu větev,“ zahřmělo shora.

Nastala dlouhá pauza... a pak se muž znovu ozval:
„Je tam někdo jiný?!“

Přijde pán do obchodu se zvířaty a povídá prodavači:
„Prosil bych tři potkany, dvě myši, 25 švábů a 40 pavouků.“

„Uff, no, snad to dám dohromady. Na co to vůbec potřebujete?“

„Ale, stěhuji se a ve smlouvě je bod: Vrátit byt ve stavu, v jakém jej dostal.“

„Vy jste šprýmař,“ usměje se pobaveně prodavač.

„No, mne to moc k smíchu nepřijde. Odpoledne jdu vykopat toho dědu, ke kterému jsem se tenkrát přistěhoval.“

Ředitel malé francouzské firmy si svolal podřízené:
„Naše firma bude mít brzy jubileum. Chci to oslavit nějakou akcí, která by moc nestála, všem se zapsala do paměti a udělala radost všem zaměstnancům.“

Po chvíli zamyšlení se jeden přihlásil:
„Pane řediteli, skočte z Eiffelovy věže. Bude to levné, zaujme to celou Paříž a té radosti u podřízených!“

Indiáni zajmou Pražáka, Brňáka a Ostraváka. Přijde náčelník a povídá:
„Máte to špatný, pánové, zabijeme vás a z vašich kůží si naděláme kánoe. Ale že jste cizinci, můžete si vybrat jak umřete.“

Pražák se zamyslí, řekne si o dvě krabičky Rohypnolu, všechny ty prášky sní. Usne a tiše umře.

Brňák se zamyslí a řekne si o pět litrů slivovice. Vypije je na ex, upadne do bezvědomí a umře na selhání jater.

Ostravák se zamyslí, řekne si o vidličku a začne se s ní bodat všude, po celém těle. Už je samá díra, krev stříká, Ostravák pomalu vypouští duši. Z posledních sil se ještě vzchopí, koukne na náčelníka a povídá:
„A máš po kánoi, pičo!“

Vejde pán do realitní kanceláře a koktá:
„J-j-já b-bych si chtěl ko-koupit dům, co máte?“

„Pane, jak na vás koukám, tak pro vás asi nic,“ zhodnotí ho úředník.

Koktavec se nenechá odradit a ukáže na jeden obrázek v katalogu:
„A co t-tenhle?“

„Ten je za šest milionů,“ oznamuje úředník. „Na ten určitě nemáte.“

Zákazník ukazuje dál:
„A ten-hle?“

Úředník vrtí hlavou a povídá:
„Ten je za deset milionů.“

Pán ukáže na největší obrázek a praví:
„J-já si vezmu t-tenhle.“

„Ale pane, ten stojí dvacet milionů!“ upozorňuje ho úředník. „Máte na něj?“

Pán hrdě oznamuje:
„J-já m-mám še-šedesát milionů!“

„A kde jste je vzal?“ diví se úředník.

Zákazník na to:
„Vy-vy-vyhrál jsem je!“

Úředník si hvízdne:
„Fíha! Já vyhrát šedesát milionů, tak mě klepne pepka!“

Pán vykoktá:
„M-m-mě to-o jenom lí-í-zlo.“