Na barovou stoličku vedle kněze si přisedl člověk, ze kterého to táhlo jako z lihovaru. Oblek zašpiněný, na tváři stopy rtěnky, z kapsy mu čouhá poloprázdná láhev. Vytáhl noviny a začal číst. Po pár minutách se otočil ke knězi a zeptal se:
„Řekněte mi, Otče, co způsobuje artritidu?“

„Pane, k tomu vede nevázaný život, obcování s lehkými ženštinami, přemíra alkoholu a pohrdání bližními.“

„Hm, to je moc špatný.“ zamumlal opilec a znovu se zahleděl do novin. Kněz rozmýšlel o tom, co předtím řekl, pak poklepal muži na rameno a omlouval se:
„Je mi to moc líto, nechtěl jsem být tak přísný. Máte artritidu dlouho?“

„Já ne, Otče, ale tady čtu, že papež ji má.“

„Chtěla bych dát syna učit na nějaký hudební nástroj.“

„Chlapci rádi hrají na kytaru,“ snaží se mamince pomoci učitel hudby.

„Na to jsem taky myslela, ale to nepůjde. Kytara má šest strun a náš Pepík má jen pět prstů.“

Zachráněný trosečník, kterého vytáhli před chvilkou na palubu, se najednou vytrhne svým zachráncům a chce se mermomocí vrátit zase zpátky na vor.

„Co blázníte, člověče?“

„Ale všiml jsem si, že jedete do Lagosu a to já nemohu potřebovat, já jedu úplně na opačnou stranu!“

„Přišla jsem o to nejcennější.“ vzlyká na lavičce v parku mladá dívka v roztrhaných šatech, „Ten zlatý řetízek stál přes deset litrů!“

Co vznikne skřížením žížaly a ježka?

???

Ostnatý drát.

Na lodi prosí slečny starého mořského vlka, aby jim vyprávěl nějaký vtip. Námořník se ošívá, že zná jen samé sprosté. A devčata na to, ať tedy místo každého sprostého slova zakašle, že už si to domysli. Namořník spusti:
„Echm, echm echm echm. Chrchly Chrchly echm, chm echm chrchly chrchly. Chrchly chrchly, echm echm… Doprdele, teď sem to zkurvil.“

Přijde chlap do obchodu a nahlas zakřičí:
„Dejte mi jedny kondomy!“

Prodavačka se zarazí a zvolá:
„Prosím vás, mohl byste se trochu zklidnit, za vámi stojí paní.“

On se ohlédne za sebe a povídá:
„Jé, Marta, a dejte mi dvoje.“

Dvaja Východniari sa stretli po Vianociach v práci:

„Ta co ci prinis Ježiško, jaki podarunek?“

„Budzeš kukac! Hibaj ku oblaku. Vidziš to nove be-em-ve?“

„Hej, bars šumne...“

„Ta takej farbi ceplaki!“

Ředitelka školy pozvala při příležitosti výročí SNP několik starých partyzánů, přímých účastníků tehdejších bojů, na besedu s dětmi. Děti prosili, aby jim vylíčili nějaký dramatický zážitek z té doby.

Slovo si vzal bača:
„Raz sme rozložili tábor neďaleko horárne. Chceli jsme si trošku oddýchnuť. Naraz sme uvideli motorizovanú jednotku fašistov, ako sa blíži k nám. Vytrhol som spoza opasku ručný granát, odistil a hodil. Ale môj pes Dunčo, ktorý bol vycvičený aportovať, sa rozbehol, zobral granát do tlamy a utekal s ním späť smerom k nám.“

„To je strašné…,“ povídá paní učitelka. „A co jste udělali?“

„No, čoby, rozpŕchli sme sa na všetky strany…“

„A kdy jste se setkali?“

„No…, teraz…“