Víte, co si Matuška zpíval poté, co vzal kramle do Ameriky?

„Všechno jsem odnes včas!“

Jeden malý Eskymák Eskymačce na to mák,
Eskymačka hoří touhou, milovat se chvíli pouhou.
Ani si však nevrzli, svlékli se a umrzli.

„Není tohle tvoje peněženka?“

„No jo, to je ona! Já už ji hledám takovou dobu! Tak tys ji našel?“

„Našel. Dáš mi nálezné a já ti dám pár přes hubu!“

„Jak to?“

„Já jsem ji našel u mně doma v ložnici!“

Jeden chlápek zrovna nastoupil z konkurzu na místo ředitele velké firmy. První den se v práci setkal s bývalým ředitelem, který mu předával kancelář. Když byli chvíli o samotě, jeho předchůdce mu podal tři obálky a řekl:
„Když narazíte na problém, o kterém si budete myslet, že je neřešitelný, otevřete jednu obálku a proveďte, co je uvnitř.“

Nová práce se chlápkovi líbila, obchody šly dobře, ale po šesti měsících začal najednou klesat obrat a žádná opatření nepomáhala. Když chlápkovi došla inspirace, vzpomněl si na tři obálky. Otevřel první z nich a četl:
„OBVIŇTE SVÉHO PŘEDCHŮDCE.“

Tak tedy svolal tiskovou konferenci a taktně shodil vinu na svého předchůdce ve funkci. Takové ty řeči o skrytých nepořádcích v účtech a kontrolách. Noviny a také burza zareagovaly pozitivně a obchody se zase začaly hýbat.

Asi o rok později opět došlo k propadu tržeb spojenému s vážnými personálními problémy. Chlápek sáhnul do šuplíku a z druhé obálky vyndal pokyn:
„REORGANIZUJTE FIRMU.“

Provedl tedy velkou reorganizaci a opět se firma rychle dala dohromady. Po roce a půl přišla další vlna problémů. Ředitel se zavřel v kanceláři, vytáhl ze šuplíku třetí obálku a otevřel ji. Vzkaz zněl takto:
„PŘIPRAVTE TŘI OBÁLKY.“

Dva kamarádi se koupou v moři. Jeden z nich ztratí své zuby a naříká. Tomu druhému je to líto, tak vyndá ty své a říká:
„Koukej, už jsem je našel.“

Ten druhý je zkusí a říká:
„To nejsou moje.“ a zahodí je do moře.

Myš zahlédla na dvoře kočku a skočila bleskurychle do díry. Najednou slyší na dvoře štěkat psa.

„Aha, pes kočku zahnal.“ řekla si myš a vyběhla ven.

Ještě nebyla úplně venku a už ji měla kočka v drápech. Sežrala myš a povídá si:
„Vida, jak je dobré umět cizí jazyky!“

John pozval svoji matku na večeři. Během večeře si matka nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že John s ní má vztah a teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, byla zvědavá, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy. Jakoby četl její myšlenky, John povídá:
„Já vím, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme jen spolubydlící.“

Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá:
„Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Nemyslíš, že ji sebrala?“

John povídá:
„Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu jí napíšu.“

Tak si sedl a napsal:
„Milá mami, já neříkám, že jsi sebrala naběračku na omáčku z mého domu a neříkám ani, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že chybí od té doby, co jsi tu byla na večeři. S láskou John.“

O pár dní později dostal John dopis od své matky a v něm stálo:
„Drahý synu, já neříkám, že spíš s Julií a neříkám ani, že nespíš s Julií. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve svojí vlastní posteli, tak už by naběračku na omáčku dávno našla. S láskou máma.“

Víte, jaký je rozdíl mezi francouzským, švédským a českým důchodcem?

Švédský důchodce vstane, posnídá ze švédského stolu, vezme raketu a odejde do klubu hrát tenis.
Francouzský důchodce vstane, dá si francouzskou bagetu a camembert a odejde do klubu hrát golf.

Český důchodce vstane, vezme si švédské kapky a francouzské hole, a jde do práce.

Gestapák přivede na ústřednu jednoho občana.

„Tohohle jsem zatkl!“ řekne a hodí občana před zapisujícího.

„Proč?“

„Řval: Židé ven a Němci na jejich místa!“

Úředník se zarazil a zeptal se:
„Poslyš a neudělal jsi chybu? Tohle, co ten občan křičel, je vlastně naprosto správné. To je naše zásada.“

„Když on to řval na židovském hřbitově!“