Včera:
„Jestli z těch Čarodějnic nedorazíš do půlnoci domů, tak zapomeň, že jsem tvůj otec.“

Dneska:
„Tak v kolik si přišla?“

„Ty jsi jako kdo?!“

Blondýna sedí doma a je šíleně naštvaná, protože má málo peněz. Tak přemýšlí, jak by k nějakým penězům přišla. Vtom ji napadne únos dítěte. Hned běží před školu, kde si vyhlédne prvního hezkého kluka a spěchá s ním domů. Doma usedne ke stolu a píše anonym:
„Milá maminko, dnes jsem ti unesla syna a chceš-li ho ještě někdy vidět, tak dej do igelitky milion korun a nech mi ho zítra v 16 hodin v centru u kašny.“

Blondýna zalepí obálku, předá ji klukovi a pošle ho domů. Druhý den běží ke kašně a tam leží igelitka s milionem a dopisem:
„Milion posílám jako výkupné, ale můžu vám říct, že my blondýny bychom si takové sviňárny dělat neměly.“

Koncem šestnáctého století se v italské Cremoně sešly tři známé rodiny, které vyráběly housle. Před obchodem Arnatiů stála velká cedule:
„Nejlepší housle v Itálii!“

Hned vedle, před domem Guarnierů, bylo na ceduli zlatým písmem:
„Nejlepší housle na světě!“

Na konci ulice byla dílna Antona Stradivariho, a na jejích dveřích malá cedulka:
„Nejlepší housle v ulici.“

Malý Pepíček přišel několikrát za sebou do školy pozdě. Vymýšlel si důvody. Jednou mu vítr vzal čepici, jindy se rozvodnila řeka. Jednou ho dokonce přepadli lupiči.

„Ale jdi a co ti sebrali?“, ptá se učitel.

Pepíček:
„Domácí úkol.“

Dohadují se Francouz, Angličan a Čech o národnosti Adama.

Francouz:
„Musel to být Francouz, protože jedině Francouze napadne taková móda, jako je fíkový list.“

Angličan:
„O původu gentlemana, který kvůli ženě obětuje své žebro, nemůže být přece pochyb.“

Čech na to řekne:
„Ten, kdo dokáže jíst kyselá jablka, chodit s holým zadkem a myslet si, že je v ráji, nemůže být jiné národnosti než české!“

Na drátě visí tři netopýři, dva normálně hlavou dolů, ale třetí hlavou nahoru. Jeden z těch hlavou dolů se ptá druhého:
„Hele, nevíš co se mu stalo?“

„Copak nevidíš, že omdlel?“

Paní Posilesová je vdova a má tři děti. Pan Pollak je vdovec a má dvě děti. Oba se poznali, zamilovali a pak se vzdali a měli spolu děti. Za nějaký čas přijde pan Pollak domů a slyší strašný řev.

„Co je to za rámus?“, ptá se manželky.

„Nic. To jen se tvoje děti a moje děti perou s našimi dětmi.“

Chuck Norris nikdy nehledí na kalendář, protože on rozhoduje, co je za den.

Zachránili se na pustém ostrově dva trosečníci. Jednomu z nich se podařilo vylovit i klobouk. Chvíli chodili po ostrově a přemýšleli, co dělat.

„Ty, půjč mi asi na hodinu ten tvůj klobouk,“ napadlo najednou jednoho z nich.

„A co s ním budeš dělat?“

„Sednu si támhle pod palmu a budu žebrat, abychom měli něco pro začátek.“