Je zima a učitelka na základní škole pomáhá jednomu z žáků obout si boty na konci dne. Požádal ji o pomoc a ona brzy pochopila proč.

I když ona táhla a on tlačil, malé boty prostě nechtěly jít na nohy. Když konečně dostali druhou botu na místo, byla už celá zpocená. V tu chvíli klučina prohlásil:
„To nejsou moje boty.“

Učitelka zatnula zuby a potlačila nutkání říct:
„A proč jsi to neřekl hned?!“

Znovu se pustili do boje a snažili se mu boty stáhnout z nohou. Sotva se jim to podařilo, chlapec dodal:
„Jsou to boty mého bratra. Ale maminka mě dneska přinutila si je vzít.“

Učitelka nevěděla, jestli se má smát, nebo plakat. S poslední špetkou trpělivosti a sil mu boty zase zpátky nasoukala. Když mu pomáhala do kabátu, zeptala se:
„A kde máš rukavice?“

Chlapec odpověděl:
„Strčil jsem si je do špiček bot.“

Jedna cikánka měla devět dětí a když se jí narodilo desáté, rozhodla se, že si ho už nenechá, protože by ho nemohla uživit, nedostala by na něj přídavky atd. Ale co s ním?

Najednou si vzpomněla, že její sousedka nemůže mít děti, tak že jí ho dá. Přišla za sousedkou, paní Novákovou, a řekla jí:
„Paní Nováková, vy jste taková milá paní, nechtěla byste moje děcko? Já jich mám už hodně, vy nemáte žádné a jistě by se u vás mělo dobře.“

Paní Nováková chvíli váhala, ale nakonec si dítě vzala. Bylo zrovna před Vánocemi, klid, pohoda.

Uplynul rok a ve stejnou dobu, zase o Vánocích, přišla cikánka za paní Novákovou s dalším děckem a znovu říká, jak je ten její divoký a že se to zase stalo a ona, že si to děcko nemůže nechat.

Paní Nováková opět váhá, ale nakonec se rozhodne a dítě si vezme.

Uplyne další rok, opět před Vánocemi, tatáž situace, další děcko. Cikánce už to je trapné jít za paní Novákovou, a tak pošle cikána, ať jí ho zkusí vnutit.

Cikán tedy zazvonil u Nováků s dítětem v náruči a začal starou písničku, jestli by… a když jsou ty Vánoce.

Paní Nováková na chvíli odešla a pak odmítla:
„Pane Baláž, děkujeme, ale my jsme se s manželem dohodli, že letos budeme mít kapra!“

Jeden proslulý violista si pokaždé před vystoupením otevře futrál, dlouho do něj kouká, pak ho zavře a jde hrát – a hraje fantasticky. Když zemře, kolegové z orchestru dlouho přemlouvají pozůstalé, aby se mohli na ten slavný futrál podívat. Po dlouhé době se jim to konečně podaří, a tak nedočkavě nahlížejí dovnitř. A tam stojí:
„Violu do levé, smyčec do pravé.“

„Mojí ukradenou kartou mi vybrali část účtu, ale co nechápu je, jak mohli přijít na můj PIN.“

„A cos měl jako PIN?“

„Tak schválně, poslouchej! Letopočet, kdy papež Řehoř XI svatořečil Domingo de Guzmána, zakladatele Dominikánského řádu.“

„Uff ..., no a kdy to teda bylo?“

„V roce 1234!“

Celý rok koukám ve výloze na tu kabelku, ale dát za ni 5 tisíc mi přišlo moc.

Ale jakmile na ni přidali cedulku Black Friday a k tomu napsali, že je o 70% zlevněná, už jsem neodolala a těch 5 tisíc za ni zaplatila.

Svatý Petr se domlouvá s Bohem, kam letos vyrazí na dovolenou.

Svatý Petr:
„Co Saturn? Letos je tam krásně.“

Bůh:
„Ne, to je moc daleko!“

Svatý Petr:
„Co Mars?“

„Ne, ne, je tam prý draho.“ odvětí Bůh.

Svatý Petr:
„A co Země? Tam je určitě krásně!“

Bůh na to:
„Ne. Tam sem se před 2000 lety zapomněl s nějakou Židovkou a mluví se tam o tom až do teď.“

Přestárlou babičku Novákovou pozvali na oslavu křtin jejího vnoučka. Když jí ho ukázali nahého, mrkla ze shora přes brýle na určité místo a pravila:
„To je chlapeček, že, pokud mne ještě paměť neklame.“

Kovboj vlítne do salonu a zařve:
„Kdo mi ukradl koně, ať se hned přizná, nebo udělám to co můj strýc před 50 lety!“

Chvíli je ticho a pak jeden zvedá ruku a roztřeseným hlasem povídá:
„Sorry, máš ho za rohem.“

Po chvíli to ostatním nedá a zeptají se:
„Co že udělal ten tvůj strýc?!“

„Šel domů pěšky“

Jedou takhle večer parťáci kamionem, přičemž spolujezdec spí. Řidič si říká:
„No co mám dělat? On si klidně spí a já za chvilku asi také usnu! Tak co, vezmu nějakého stopaře“.

Jede, jede a najednou u silnice stojí pěkná dívčina v kraťoučké sukýnce. Řidič má velikou radost a zastaví jí. Ona nastoupí, sedne si pěkně doprostřed a roztáhne nohy.

Řidič najednou začne zběsile budit svého spícího kamaráda a říká mu:
„Vole! Vole! Podívej se do zpětného zrcátka!“

On se celý tak rozespalý probere, podívá se do toho zpětného zrcátka a říká:
„Hele vole – nemáš hřeben? Vypadám jak piča!“