Co zbyde ze Sněhurky, když si sáhne na vysoké napětí?

???

Popelka.

Jde parkem chlapík s jezevčíkem a naproti se blíží chlap s bulteriérem. Ten s bulteriérem říká tomu s jezevčíkem:
„Prosím vás, běžte jinam s tím psem, protože jinak bude zle!“

Chlapík ale neuhne, a jak psi procházejí vedle sebe, strhne se strašná rvačka. Za chvíli vyběhne z oblaku prachu jezevčík a v tlamě drží tlapu bulteriéra. Jeho majitel se zhrozí:
„Proboha, vždyť mě ten pes stál třicet tisíc!“

Chlapík s jezevčíkem:
„A můj stál dvě stě tisíc!“

„Proboha, co na tom psu stálo dvě stě tisíc?“

„No … sto tisíc KROKODÝL a sto tisíc PLASTIKA!“

Břichomluvec vystupuje se svou loutkou na klíně a vypráví vtip o hloupých blondýnkách. V tom vyskočí na nohy mladá žena s platinově blonďatými vlasy.

„Co vám dává právo takhle stereotypizovat blondýny?“ rozčílí se. „Co má barva vlasů společného s mým rozumem?“

Břichomluvec se zaskočeně začne omlouvat, ale ona na něj ukáže prstem a zařve:

„Do toho se nepleťte! Mluvím s tím malým hajzlíkem na vašem klíně!“

Po trávě se nechodí. Po trávě se směje.

Černochovi se stane úraz a uřízne si dva prsty, na pohotovosti mají ale jenom dva bílé prsty, tak černoch si řekne, že radši bílé prsty, než žádné.

Po operaci jede tramvají a chvilku se na něj dívá babička a pak říká:
„Tak co, kominíčku, od přítelkyně, od přítelkyně?“

Jízdní pruh ve kterém stojíš se pohybuje vždy nejpomaleji.

Sedí hajný v hospodě, kopne do sebe velkého myslivce, jde ke dveřím a volá směrem k lesu:
„Zeleným navrch, zeleným navrch!“

Když se to opakuje asi po desáté, ptá se ho Cyril:
„Můžeš mi říct, proč stále voláš k lesu: Zeleným navrch?“

„Můžu. Já mám totiž v lese na brigádě policajty a oni mi tam sázejí stromky...“

Armádní jednotka je na cvičení v džungli a seržant dává vojákům důležité instrukce:
„Hoši, místní ženy jsou tak okouzlující, že se do nich okamžitě zamilujete. Ale vyhněte se jim za každou cenu. Jsou plné nemocí!“

„Dále voda. Obsahuje strašlivého Ju-Ju červa. Pokud se napijete, budete trpět. Takže varuji předem!“

„A nakonec je tu had tak smrtící, že se mu musíte opravdu vyhnout. Má černé a žluté pruhy, snadno ho poznáte. Když už ho chytíte, popadněte ho za ocas, rukou sjíždějte nahoru k hlavě a pořádně ho majzněte.“

„Tak jo, hoši! Na cestu!“

O dva týdny později navštíví seržant tři vojáky v polní nemocnici.

„Tak co se stalo, vojáku?“ ptá se prvního.

„Seržante, ta místní holka byla tak nádherná… nešlo odolat… teď mám syfilis.“

„Říkal jsem ti to, chlapče!“ povzdechne si seržant.

Přistoupí k druhému vojákovi: „A ty?“

„Voda, Seržante. Byl jsem tak žíznivý, že jsem se prostě napil. A teď mi ten Ju-Ju červ žere zadek.“

Seržant jen zavrtí hlavou a přejde k poslední posteli, kde leží voják celý v obvazech, sotva se hýbe.

„A co se stalo tobě?!“

Voják zasténá:
„Černo-žlutý had, Seržante! Chytil jsem ho, přesně jak jste říkal. Ale teď mám dva prsty vražené do zadku největšího bengálského tygra, jakého jste kdy viděl!“

Mladá maminka byla se svým synkem na návštěvě u známého doktora. Nijak se nesnažila bránit malému rošťákovi, který raboval doktorovu pracovnu. Když se však ozval obzvlášť silný rachot sklenic, ptá se doktora:
„Doufám, že vám nevadí, že si tam Pepíček hraje.“

Doktor se usmál a klidně odpověděl:
„Nevadí. On ztichne, až se dostane k jedům.“