Sedí dva kamarádi v práci a jeden prosí druhého:
„Ty Pepo, potřebuju, abys zítra v 5 hodin zdržel v práci našeho šéfa. Mám
něco s jeho ženou a potřebuju tam zaskočit.„

„A jak asi?“ ptá se Pepa.

„No dávej mu třeba nějaké otázky ohledně přestavby nové haly atd.“

Druhý den v pět klade Pepa šéfovi otázky jak o život, aby ho zdržel déle v práci.
Když už to trvá dlouho, ptá se šéf, co se děje, že je to nějak neobvyklé, ať Pepa
kápne božskou.

Pepa prozradí:
„Víte šéfe, slíbil jsem to Honzovi. Má totiž něco s vaší ženou a chtěl, abych vás zdržel.“

Na to se šéf zasměje a povídá:
„Být vámi, utíkám rychle domů. Jsem totiž už 2 roky vdovec.“

V sanitce jedou čtyři, vpředu sedí řidič a sestřička, vzadu lékař s pacientem. Jízda do nemocnice probíhá normálně, když najednou řidič pustí volant, oběma rukama si chytne vlastní krk a začne se škrtit, chrčet a převalovat očima.

Sanitka se nekontrolovatelně dostává do protisměru. V poslední chvíli vedle sedící zdravotní sestra chytne kabelu a z celé síly jí praští řidiče po hlavě. Řidič uchopí volant a normálně pokračuje v cestě.

Po čase se všechno zopakuje znovu. Řidič pustí volant, oběma rukama se škrtí, chrčí, převaluje očima. Sestra ho praští po hlavě, on uchopí volant a opět pokračuje v cestě.

Když se to zopakuje asi popáté, znepokojený pacient se ptá doktora co se to děje, a zda vůbec dojedou v pořádku do nemocnice. Doktor mu s klidem odpovídá:
„Nebojte se. Manžel sestřičky se dnes ráno oběsil a řidič si z ní dělá srandu.“

„Proč se vlastně Dáša nevdala?“

„Hrála kdysi basketbal a zůstal jí návyk dávat koše.“

Tati, mám ti vyprávět o mé první jízdě v autoškole, nebo si o tom zítra přečteš v novinách?

Nedávno jsem strašně potřeboval na pár dní vypadnout z práce, ale věděl jsem, že šéf mi volno jen tak nedá. Naštěstí mě napadlo, že kdybych ze sebe udělal blázna, tak mě na pár dní pustí. Tak jsem se zavěsil pod strop a začal vydávat podivné zvuky. Má kolegyně se na mě udiveně dívala a pak se zeptala, co proboha dělám na tom stropě. Vysvětlil jsem jí, že představuji žárovku, aby si šéf myslel, že jsem se zbláznil a pustil mě na pár dní domů oddychnout si od práce. Po několika minutách se u nás v kanceláři šéf skutečně objevil. Podíval se na mě, jak visím pod stropem a zeptal se:
„Co tam, proboha, děláte?“

Řekl jsem mu, že jsem se stal žárovkou. Odpověděl, že jsem očividně přepracovaný a že si mám jít na pár dní domů Odpočinout. Seskočil jsem dolů a odcházel domů. Moje spolupracovnice se ovšem vydala za mnou. Šéf ji zastavil a zeptal se jí:
„A kam jdete vy?“

Odpověděla mu:
„Jdu taky domů. Přece nebudu dělat potmě.“

V malém obchůdku na venkově byla na dveřích veliká, výrazná cedule“Pozor, pes!“

Chlápek, který tou vesnicí projížděl a šel si koupit cigarety nahlédne opatrně dovnitř a kouká, na zemi u pultu leží unaveně vypadající starý baset a spí. Ptá se tedy prodavače:
„Je to ten pes, na kterého si mají lidi dávat pozor?“

„Jo, to je on.“

„No, nevypadá, že by mohl být nějak nebezpečný. Můžete mi říct, proč jste tam dal tu ceduli?“

„Dokud tam ta cedule nebyla, lidi o něj zakopávali.“

Policie žádá stopařky mířící z Prahy do města Kouřim, aby si na cedule raději psaly směr Kutná Hora...

V obchodním domě uvidí ředitel mladého muže, jak sedí a čte si noviny:
„To je skandál. Kolik vyděláváte?“

„Deset tisíc!“

„Tady je máte a ať už vás tu nevidím!“

Muž odejde a ředitel se ptá:
„Kde dělal?“

„Nikde. To byl zákazník a čekal, až přivezou ty módní ponožky!“

Dnes ke mně byl šéf upřímný. Ráno přijel do práce v nádherném novém autě, a tak jsem mu ho pochválil. Usmál se a odpověděl:
„No vidíš, když budeš tvrdě pracovat, stanovovat si cíle, být odhodlaný a trávit v práci dlouhé hodiny… tak si příští rok budu moct koupit ještě lepší!“