„Miláčku, musíme si určit nějaká pravidla, aby mezi námi nevznikaly krizové situace a měli jsme se stále rádi.“

„Povídej drahý.“

„Miláčku, když přijdu a budu mít kšilt čepice dopředu, tak je vše OK, miluji tě, v posteli všechno bude. Ale když budu mít kšilt dozadu, tak na mě nemluv a v posteli nic nebude. Rozumíš?“

„Ano, drahý. A teď ještě já doplním pár věcí za sebe. Když budu stát s rukama založenýma na prsou, tak je vše v pořádku, teplou večeři dostaneš, v posteli všechno bude a já tě miluji. Ale když budu stát s rukama v bok, tak je mi úplně u prdele, na který straně máš kšilt!“

Radek zve přítele na silvestrovský večírek a vysvětluje:
„Dostaneš se k nám autobusem číslo 26, vystoupíš na předposlední stanici a já bydlím hned naproti, v čísle 28. Zazvoníš loktem u branky a jak se ozve bzučák, strčíš do branky kolenem a už jsi u mě!“

„Propána,“ žasne Martin, „a proč bych měl zvonit loktem a kolenem kopat do branky?“

„Propána,“ zhrozí se Radek, „a to by ses člověče, nestyděl přijít na silvestrovský večírek s prázdnýma rukama?“

Dva kamarádi se koupou v moři. Jeden z nich ztratí své zuby a naříká. Tomu druhému je to líto, tak vyndá ty své a říká:
„Koukej, už jsem je našel.“

Ten druhý je zkusí a říká:
„To nejsou moje.“ a zahodí je do moře.

Pan Novák kupuje noviny a při placení zjistí, že si zapomněl peněženku doma. Ochotný trafikant mu povídá:
„Ty noviny mně můžete zaplatit i zítra.“

„A co když dnes umřu?“

„Jéjda, to by se také nic nestalo.“

Jednou chci umřít v klidu ve spánku jako můj děda. Rozhodně nechci ječet a řvát jako všichni, co s ním v tom autě jeli…

Přijde chlápek do drogerie a ptá se prodavačky:
„Máte tady tampóny?“

Prodavačka mu ukáže, kde to je a chlápek za chvilku přijde k pokladně a v košíku má vatu a provázek. Prodavačka se ho zeptá:

„Vy jste to nenašel?“

A chlápek odpoví:
„Ale jo našel, ale včera jsem si poslal manželku pro cigarety a přinesla mi dutinky a tabák - že je to levnější. Tak ať si taky ubalí!“

Jde chlapeček po ulici a táhne za sebou traverzu:
„Pój tlavelzo, pój! Pój tlavelzo, pój!“

Jde kolem něj jakási stará paní a nevěřícně kroutí hlavou:
„Takovej velkej chlapeček a neumí R!“

Kluk se na ni opovržlivě podívá a znovu obrátí zrak k traverze:
„Pój tlavelzo, pój a Ty mě babo polib prrrdel.“

Kostelník nevěří svým očím. Paní Majerová klečí zbožně v lavici, před sebou modlitební knihu a vedle ní umělý chrup.

„Asi vás ruší při modlitbě,“ ptá se se zájmem.

„Ale kde, ten chrup patří mému Emilovi. Musela jsem mu ho vzít, on by mi mezitím snědl doma bábovku.“

Jednou se rozhodl starší pán navštívit doktora, protože měl problémy se sluchem. Doktor mu udělal vyšetření a doporučil mu naslouchátko.

Za měsíc se pán vrátí na kontrolu a doktor se ptá:
„Tak jak se vám s naslouchátkem žije?“

Pán odpoví:
„Skvěle, slyším úplně perfektně. Ale nikomu jsem neřekl, že ho mám.“

Doktor se zvědavě zeptá:
„A proč ne?“

Pán se usměje:
„Protože už jsem třikrát změnil závěť!“