Sedí si tak mozková mrtvice na stromě a vidí, že jde kolem babička. Tak hop a skočí jí na hlavu. Za chvilku babičku odnáší na nosítkách.

Po chvilce se pod stromem objeví chlápek a mrtvice znovu skočí a chlápek taky skončí v sanitce s mozkovou příhodou.

Za nějakou dobu jde kolem stromu blondýnka. Mrtvice neváhá, skáče a blondýnka nic. Nedá jí to, vyleze na další strom a skočí zase. Blondýnka nic. Vyleze potřetí na strom a znovu skočí. Nic se neděje. Mrtvice smutně dumá pod stromem. Najednou se rozzáří a zvolá:
,„Vždyť jsem přeci mozková!“

Radek zve přítele na silvestrovský večírek a vysvětluje:
„Dostaneš se k nám autobusem číslo 26, vystoupíš na předposlední stanici a já bydlím hned naproti, v čísle 28. Zazvoníš loktem u branky a jak se ozve bzučák, strčíš do branky kolenem a už jsi u mě!“

„Propána,“ žasne Martin, „a proč bych měl zvonit loktem a kolenem kopat do branky?“

„Propána,“ zhrozí se Radek, „a to by ses člověče, nestyděl přijít na silvestrovský večírek s prázdnýma rukama?“

„Jean, lady dnes nepřijde na večeři?“

„Ne sire, ráno jste ji ráčil zastřelit.“

„Ach ano. Už si vzpomínám. Netušil jsem, že se bude tak dlouho vztekat.“

V jednom malém městě se v obchodě se zeleninou často zdržoval pomocník prodavače – na první pohled prostoduchý chlapec. Ostatní chlapci z ulice si z něj neustále dělali legraci. Vždy mu dávali vybrat mezi desetníkem a čtvrťákem, a on si pokaždé vzal desetník, protože byl větší.

Jednou si toho všiml zelinář, vzal si chlapce stranou a povídá:
„Podívej, hochu, oni si z tebe dělají legraci. Myslí si, že nevíš, že čtvrťák má větší hodnotu. Proč si vždycky bereš desetník? Jen proto, že je větší?“

Chlapec se usmál a odpověděl:
„Kdybych si vzal čtvrťák, přestali by to dělat.“

„Miláčku, musíme si určit nějaká pravidla, aby mezi námi nevznikaly krizové situace a měli jsme se stále rádi.“

„Povídej drahý.“

„Miláčku, když přijdu a budu mít kšilt čepice dopředu, tak je vše OK, miluji tě, v posteli všechno bude. Ale když budu mít kšilt dozadu, tak na mě nemluv a v posteli nic nebude. Rozumíš?“

„Ano, drahý. A teď ještě já doplním pár věcí za sebe. Když budu stát s rukama založenýma na prsou, tak je vše v pořádku, teplou večeři dostaneš, v posteli všechno bude a já tě miluji. Ale když budu stát s rukama v bok, tak je mi úplně u prdele, na který straně máš kšilt!“

Dva ruský inženýři Alexej a Voloďa plní raketoplán palivem. Najednou Alexej zvedne hlavu a povídá:
„Ty Voloďo, to palivo smrdí jako vodka.“

Voloďa usrkne a odvětí:
„No jo, ono to tak i chutná.“

Tak si sednou a chlastaj a chlastaj.

Ráno po chlastačce volá Alexej Voloďovi:
„Taky je ti tak špatně? A už sis uprdnul? Ne? Tak to nedělej. Já volám z Tokia.“

Dva policajti najdou granát. Jeden říká:

„Co budeme dělat?“

Druhý odpoví:

„Odneseme ho na stanici.“

První namítá:

„A co když cestou vybouchne?“

Druhý uklidňuje:

„Budeme říkat, že jsme ho našli už takhle.“

Chuck Norris si dokáže olíznout vlastní loket.

Na trpaslíka přijdou choutky a tak řekne Sněhurce:
„Pojď si to rozdat.“

Sněhurka by souhlasila, jenom kdyby ho neměl tak malého. Trpaslík řekne kouzelné slovíčko a najednou ho má desetkrát delšího. Začnou tedy spolu souložit a Sněhurka kroutí hlavou:
„Nějak mi to nejde do hlavy.“

A trpaslík povídá:
„No dobře, jak chceš.“

A zopakuje kouzelné slovíčko.