Amerika vyslala tři tajné superagenty na špionáž do tehdejšího SSSR. Měli být vyškoleni tak, že budou k nerozeznání od místního obyvatelstva. Po určité době, kdy měli mít své úkoly splněny, nastupují přímo před prezidenta USA:
„Tak co, hoši, co jste zjistili?“

„Nic,“ odpovídají špioni. „Nedokázali jsme se vetřít do jejich společnosti. A přitom říkali, že mluvíme jako oni, tancujeme kozáčka jako oni, pijeme vodku jako oni, ale něco se jim stále nezdálo.“

Prezident se zlobí:
„Já nevím, hoši, že s váma černejma jsou furt nějaké problémy!“

Jak jezdí americká ponorka?

???

Přímo, aby byla rychlá.

A německá?

???

Kličkuje doprava a doleva, aby byla hůře zasažitelná.

???

A ruská?

Kličkuje nahoru a dolů, aby se mohli veslaři nadechovat.

Píše se rok 1961, v rádiu právě hlásili, že Sovětský svaz vypustil do vesmíru kosmickou loď s prvním člověkem na palubě. Pepíček to uslyšel a utíká za dědou:
„Dědečku, dědečku, Rusové poslali člověka do vesmíru!“

„Do vesmíru? To už je neposílají na Sibiř?“

Do profesorova kabinetu přišla na konci úředních hodin mladá slečna. Usedne naproti němu do židle, poodrhne si vlasy a povídá:
„Udělala bych cokoliv, abych tu zkoušku získala.“

Pak si upraví výstřih, nakloní se víc k profesorovi, hluboce se mu podívá do očí a říká:
„Myslím tím, že bych udělala úplně cokoliv.“

Profesor jí oplatí hluboký pohled a říká:
„Cokoliv?“

„Cokoliv.“ odpoví slečna.

Kantor jemným hlasem povídá:
„Cokoliv?“

„Cokoliv!“

Kantor zašeptá:
„A nemohla byste se to naučit?“

„Šli jsme se ženou pro šminky,“ vypráví kamarádům Dežo, „ale nakonec jsme se na to vykašlali.“

„Copak, dokázals jí to vymluvit?“

„Ne, cestou nás oba zmalovali skini!“

Novicky skládají řeholní sliby. Je to velká sláva a pro většinu příbuzných poslední možnost, vidět se s děvčaty, než je uzavřou za zdmi kláštera. V davu kolem kostela se ocitly i dva židé.
„Pánové jsou příbuzné některé z nevěst Kristových?“

„Ne, my jsme z ženichovy strany,“ odpoví jeden z nich.

Cizinec v nádherném bouráku se naboural. Nic se mu nestalo, jen se pořádně lekl. Policista, který nehodu vyšetřoval, se ho zeptal na jméno.

„Papamememonpopolus,“ povídá chvějícím se hlasem řidič.

Policista si ho nedůvěřivě přeměří, pak mu podá tužku a papír:
„Prosím vás, tady mi napište, jak jste se jmenoval před tou bouračkou!“

Přijde pán do obchodu se zvířaty a povídá prodavači:
„Prosil bych tři potkany, dvě myši, 25 švábů a 40 pavouků.“

„Uff, no, snad to dám dohromady. Na co to vůbec potřebujete?“

„Ale, stěhuji se a ve smlouvě je bod: Vrátit byt ve stavu, v jakém jej dostal.“

„Vy jste šprýmař,“ usměje se pobaveně prodavač.

„No, mne to moc k smíchu nepřijde. Odpoledne jdu vykopat toho dědu, ke kterému jsem se tenkrát přistěhoval.“

Jednoho dne mají zvířátka shromáždění. Lev jako král zvířat říká:
„Tak zvířátka, musíme si tu udělat pořádek!“

A nařídí, že se bude chodit srát ven mimo planinu, což všechna zvířátka poctivě dodržují. Až jednou. Medvěd už to má na krajíčku. Běží z lesa ven, ale nestihne to a udělá svou potřebu. Najednou se kolem něj ochomejtá zajíček, a tak hovno zakryje tlapama.

„Ty medvěde, co to tak schováváš?“ ptá se zvědavě zajíček.

„Nic. Motýla…“ odpoví medvěd.

„Ukaž, já ho chi vidět!“

Nakonec medvěd odkryje tlapy a povídá:
„Óóóóóóó, už uletěl…

„A ještě se tu svině vysral!“