Chlápek neměl peníze a přemýšlel, jak je získat. V práci se moc nevydělávalo, krást se bál. Nakonec se rozhodl, že bude vyrábět falešné peníze.

Dilema bylo, jaké hodnoty. Usoudil, že falšovat bankovky o hodnotě 200 Kč by se mu nevyplatilo. Bankovky 500 Kč se mu zdálo moc. Rozhodl se vyrobit falešnou 250korunu.

Dále zvažoval, co koupit nejlevnějšího. Nakonec se celý nervózní vydal do trafiky koupit krabičku zápalek.

Paní v trafice mu prodala sirky a nazpátek dostal tři sedmdesátikoruny, třicetikorunu, devítikorunu a osmdesátník.

Nikdy nedopusťte, aby vám fakta nabourala důkladně promyšlené špatné rozhodnutí.

Vejde pán do realitní kanceláře a koktá:
„J-j-já b-bych si chtěl ko-koupit dům, co máte?“

„Pane, jak na vás koukám, tak pro vás asi nic,“ zhodnotí ho úředník.

Koktavec se nenechá odradit a ukáže na jeden obrázek v katalogu:
„A co t-tenhle?“

„Ten je za šest milionů,“ oznamuje úředník. „Na ten určitě nemáte.“

Zákazník ukazuje dál:
„A ten-hle?“

Úředník vrtí hlavou a povídá:
„Ten je za deset milionů.“

Pán ukáže na největší obrázek a praví:
„J-já si vezmu t-tenhle.“

„Ale pane, ten stojí dvacet milionů!“ upozorňuje ho úředník. „Máte na něj?“

Pán hrdě oznamuje:
„J-já m-mám še-šedesát milionů!“

„A kde jste je vzal?“ diví se úředník.

Zákazník na to:
„Vy-vy-vyhrál jsem je!“

Úředník si hvízdne:
„Fíha! Já vyhrát šedesát milionů, tak mě klepne pepka!“

Pán vykoktá:
„M-m-mě to-o jenom lí-í-zlo.“

U vody sedí starší děda a v klidu si pokuřuje dýmku, když tu náhle vyleze z porostu porybný a hned spustí:
„Tak co dědo, jak vám to dnes jde?“.

„Ale, skoro nic. Akorát kapříka“.

Zkušený porybný už pouhým okem poznal, že ten chudák ve vodě nemá míru, ale radši ho přeměřili.

„Dědo vždyť ten kapřík nemá míru“, promluvil na staříka vážně porybný.

Stařík se pouze usmál a s klidem mu odpověděl:
„Malé to je, ale dva řízky s toho budou“.

Jaký je rozdíl mezi chlapem a cibulí?

???

Žádný. Svlečeš to a brečíš!

Svatý Petr se domlouvá s Bohem, kam letos vyrazí na dovolenou.

Svatý Petr:
„Co Saturn? Letos je tam krásně.“

Bůh:
„Ne, to je moc daleko!“

Svatý Petr:
„Co Mars?“

„Ne, ne, je tam prý draho.“ odvětí Bůh.

Svatý Petr:
„A co Země? Tam je určitě krásně!“

Bůh na to:
„Ne. Tam sem se před 2000 lety zapomněl s nějakou Židovkou a mluví se tam o tom až do teď.“

Moje přítelkyně a já zkoušíme „vztah na dálku“. Musím od ní zůstat minimálně 30 metrů daleko.

Taky mi policie doporučila, abych jí přestal říkat „moje přítelkyně“.

V porodnici:
„Tak, tatínku, jak se bude jmenovat chlapeček tentokrát?“

„Dežo.“

„Dežo? Deža už máte doma čtyřikrát. Víte co? Otevřete doma atlas, najděte nějaké jméno a zítra přijďte.“

Druhý den:
„Tak co? Už máte nějaké jméno?“

„Mám. Bangladežo!“

Sedí takhle chlápek na lavičce, vedle něj na zemi sedí pes. Jde okolo nějaká panička, která se tak mile na psa podívá a ptá se pána:
„Kouše váš pes?“

„Ne, můj pes nekouše.“

Tak se paní ohne k pejskovi – a raf, půlka rukávu pryč, trocha krve by se taky našla. Paní se začne rozčilovat:
„Pane, dyť jste říkal, že váš pes nekouše!“

„No taky jo! Ale tohle není můj pes.“