„Chtěla bych dát syna učit na nějaký hudební nástroj.“

„Chlapci rádi hrají na kytaru,“ snaží se mamince pomoci učitel hudby.

„Na to jsem taky myslela, ale to nepůjde. Kytara má šest strun a náš Pepík má jen pět prstů.“

Čáp se jen tak prochází a najednou vidí šneka, jak si to šine ven z lesa. Tak povídá:
„Šneku, kam tak chvátáš?“

A šnek na to:
„Ale přijeli do lesa berňáci, tak zdrháme. To víš, já mám barák, moje má barák, děti mají baráky, tak zdrháme“.

No tak čáp neváhá, ale jak tak utíká, tak potká medvěda.
„Čápe, kam jdeš?“

„Ale, medvěde do lesa přijeli berňáci, tak zdrhám. To víš, já si žiju na vysoký noze, moje si žije na vysoký noze, děti si žijí na vysoký noze, tak zdrháme.“

Medvěd se lekne a taky prchá. Potká krtka.
„Medvěde, kam zdrháš?“

„Ale, krtku do lesa přijeli berňáci, tak zdrhám. To víš já mám kožich, moje má kožich, děti mají kožichy, tak zdrháme.“

Krtek neváhá, popadne rodinu a prchaj. Jak tak hrabou, tak se prohrabou až do ZOO do klece s paviány. A ten největší se hned ptá:
„Krtku, co tu děláš?“

„Ale, do lesa přijeli berňáci, tak zdrhám. To víš, já mám nahrabáno, moje má nahrabáno, děti mají nahrabáno, tak zdrháme“.

Pavián na to:
„Krtku, co blbneš. Podívej se na mně. Já mám holou prdel, stará má holou prdel, naše děti mají taky holou prdel a stejně nás všechny zavřeli!“

Hospodin prochází starým Orientem a hledá někoho, kdo by ho přijal. Přichází do Egypta k faraónovi.
„Faraóne, já jsem Hospodin, Bůh celé země. Chceš mě přijmout?“

Faraón si mne bradu a říká:
„To půjde těžko. Bohem jsem v Egyptě já! Nemohu tě přijmout.“

Hospodin prochází zemí dál, až přijde do Babylónu. Přijde k babylónskému králi a nabízí se mu:
„Nechceš mě přijmout za svého Boha?“

I babylónský král říká:
„Víš, to bude těžké. My už tady máme toho Marduka. To by byly zase nějaké novoty…“

Tak prochází Hospodin zemí dál, až potká Mojžíše.
„Mojžíši, nechceš mě přijmout za svého Boha?“

Mojžíš říká:
„No, koneckonců proč ne. Ale co mi za to dáš?“

„Dám ti přikázání.“

Mojžíš se zamyslí a říká:
„A co za něj budeš chtít?“

„Nic.“

„Nic? Tak to mi jich dej deset!“

To takhle přišla do zubní ordinace pěkná ženská, posadila se do křesla, vyhrnula sukni, sundala kalhotky a roznožila. Lékař ji jemně upozornil, že je u zubaře a ne u gynekologa. Načež odvětila:
„Dělal jste Františku Novákovi včera zuby? Jo? Tak si je laskavě vyndejte.“

Generál přiběhne za jeho veličenstvem:
„Králi, hrad byl napaden!“

Král rozkáže:
„Okamžitě shromážděte vojsko!“

Za chvíli přiběhne generál znovu:
„Pane, vojsko je shromážděno. Co máme s těmi štěnicemi dělat?“

Vlk, liška a medvěd se dohodnou, že si seženou práci. A nejlépe aby se při ní zadarmo najedli. Sejdou se za týden a vlk vypráví:
„Tak jsem šel hlídat ovce, ale vyhodili mě. Ráno to spočítali, zjistili, že jim dvě ovce chyběj a dostal jsem padáka.“

Liška povídá:
„To já šla dělat dozor do drůbežárny a taky mě vyhodili. Ráno to spočítali, zjistili, že jim pět slepic chybí a dostala jsem padáka.“

Medvěd na to:
„Tak to já šel dělat do cihelny, ale ještě mě nevyhodili.“

„Ty žereš cihly?“

„Ne, já žeru Ukrajince a ty nikdo nepočítá.“

Student herectví píše domů:
„Už jsem dostal i první roli. Hraji 20 let ženatého.“

Otec mu odepisuje:
„Neboj, časem dostaneš i roli s textem.“

Bača Ondro přijde za bačou Ďurem a praví:
„Bača Ďuro, požičajú mi varechu na syr.“

Bača Ďuro se zamyslí a říká si:
„Požičiam mu varechu na syr, nevráti mi ju, nedorobím syra, zle bude. Nepožičiam mu varechu, nasere sa, zatne mi valaškou medzi oči, tiež bude zle. Ej dám mu ja len takú vyhýbavú odpoveď.“

„Počúvajú bača Ondro, a hybajú mi do riti.“

Jdou dva vnoučci David a Jirka s babičkou na procházku po parku a Jirka se najednou zeptá:
„Babi, můžeš mít děti?“

„Ne, já už nemůžu mít děti.“ odpoví popravdě skoro pětaosmdesátiletá stařenka.
„Tak vidíš Davčo, říkal jsem ti přece, že babička je samec!“