Muž, kterého kdysi vysadili na pustý ostrov v Tichém oceánu, jde po pláži, vousy až po kolena. Náhle se z vln vynoří překrásná žena:
„Jste tu již dlouho?“, ptá se.

„Čtrnáct let.“

„Jak dlouho jste neměl cigaretu?“

„Čtrnáct let.“

Žena rozepne kapsičku u své mokré kombinézy, vytáhne krabičku Camelek, jednu zapálí a podá mu ji. Muž lačně šlukuje.

„Jak dlouho jste neměl panáka whisky?“

„Čtrnáct let.“

Rozepne další kapsu a nabídne mu láhev. Muž si pořádně lokne a láskyplně na ženu pohlédne.

„A jak dlouho jste si to s nikým nerozdal?“ , ptá se žena plaše.

„Čtrnáct let.“ odpoví muž roztouženě.

Žena si začne rozepínat kombinézu.

„To mě podrž,“ vyhrkne muž, „snad tam nemáte golfové hole?“

Hádají se tři pánové v letech komu se víc třesou ruce.

„To já pánové, když piju kafe, tak si sotva usrknu a mám v hrnku polovinu,“ říká první.

„To nic není. My když si dáme s manželkou víno, tak mi musí třikrát dolejvat, než se vůbec napiju,“ tvrdí druhý.

Třetí říká:
„Tak to já pánové, když jdu na záchod, tak než se vymočím, tak se třikrát udělám.“

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí:
„Paní Čermáková, znáte mne?“

„Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník.“

Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá:
„Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?“

„Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal.“

V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše:
„Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem!“

Na koncertě se nakloní pán k sousedovi a šeptá mu do ucha:
„Ta zpěvačka má, ale příšerný hlas. Nevíte kdo to je?“

„Moje dcera!“

„Tak to promiňte, to bude asi tou písní. To by mně zajímalo kdo ji složil?“

„Já.“

Přijde sedlák k bačovi a ptá se:
„Ty bačo, vysvětli mi, jak je možné, že máš syna? Vždyť jsem tě ještě nikdy s žádnou ženskou neviděl!“

Bača:
„No, to se prostě tak nějako stalo.“

Sedlákovi to nedá a jde za synem:
„Hele mladej, jak ty se vlastně jmenuješ?“

„Béééédřich.“

Přijde žena na sociálku pro podporu a s sebou si přivede patnáct dětí. Vejdou do kanceláře a žena zavelí:
„Pepo, sednout!“

A všechny děti se posadí. Úřednice chvíli kouká vyjeveně, pak se osmělí a zeptá, jak se děti jmenují, aby si je zapsala.

„To je jednoduché, kluci jsou všichni Josef a holky Josefina.“

„Opravdu?“

„Ano, hrozně to zjednodušuje život. Ráno zavelím ‚Pepo, vstávat!‘ a všechny vstanou. Pak zavelím ‚Pepo, jídlo!‘ a všechny se najedí a tak to jde celý den.“

„No co když potřebujete zavolat na jedno konkrétní dítě?“

„Pak ho zavolám podle příjmení.“

Zvířátka se dohodnou, že nebudou po lese srát. Zvolí zajíce, že to bude pečlivě kontrolovat.

Druhý den medvěd strašně potřebuje a vysere se za strom. Jde okolo zajíc. Medvěd ho vidí a aby neměl průser, schová hovno do dlaně. Zajic se ho ptá:
„Co děláš medvěde?“

Medvěd: „Nic“.

Zajíc: „Já jenom jestli tady náhodou nesereš!?“

Medvěd: „Ne“.

Zajíc: „A co to schováváš v dlaních?“

Medvěd: „Nic.“

Zajíc: „Nekecej!“

Medvěd: „Motýla.“

Zajíc: „Tak mi ho ukaž.“

A medvěd rozevře dlaně a povídá: „Jéé on se posral!“

U pustého ostrova ztroskotá loď a zachrání se z ní chlap, pes a prase. Po delší době si chlap sám pro sebe říká:
„Sakra, nedá se nic dělat. Vyberu si jednoho z nich na sex. Pořád lepší, než si to stále dělat jen sám!“

Po dlouhých úvahách se rozhodne pro prase. Jenže pokaždé, když k němu přistoupí zezadu, pes to vidí a okamžitě na něj začne štěkat a kousat ho do zadku. Chlap se rozčílí a lehne si do trávy a řekne:
„Bože pomoz mi!“

Vtom se nad ním objeví překrásná dívka a povídá mu:
„Posílá mě za Tebou Bůh. Už se dál nemůže dívat na to, jak to tady vedeš. Jsem tu jen pro tebe a splním ti jakékoliv přání!“

Chlap chvilku přemýšlí. Pak povídá:
„Hele, podržela bys mi chvíli toho blbýho psa?“

Přijde v blázinci na vizitu doktor k panu Novákovi a ptá se ho:
„Tak co, pane Novák, vzpomenete si už jak se jmenujete?“

„Žížala“ odpoví pan Novák.

„Tak to si Vás tu ještě necháme.“

Stejná situace se děje druhý, třetí, čtvrtý den. Pátý den se doktor zeptá na to samé a pan Novák odpoví:
„Jmenuju se pan Novák“

„No výborně, pane Nováku, sbalte si věci a můžete jít domů. Jste propuštěn.“

„Nemůžu“ odpoví pan Novák, „Za dveřmi je kos.“