Paní učitelka se ptá žáků:
„_Děti, kdo mi řekne větu, která obsahuje slova “zřejmě„ a “možná„?_“

Hlásí se Pepíček a říká:
„Moje sestra si včera vzala knihu a šla do ložnice.“

Učitelka se zamyslí a říká:
„_Ale Pepíčku, tam přece žádné “zřejmě„ ani “možná„ není!_“

Pepíček se usměje a dodá:
„Zřejmě si tam šla číst, a možná ne.“

Muž se rozhodne, že se konečně dostane do formy, a tak navštíví fitness centrum. Hned u recepce se ptá trenéra:
_“Za tři dny mám důležitou schůzku a chci na ni zapůsobit. Který přístroj mi doporučíte?“_

Trenér se na něj podívá od hlavy až k patě, zamyslí se a s úsměvem odpoví:
_“Nejlepší bude bankomat vedle vchodu.“_

Zaskočený muž se chvíli zarazí, a pak jen pokývne hlavou, pochopí narážku a rozhodne se, že raději začne cvičit dlouhodobě. Po třech dnech se znovu objeví v posilovně a říká trenérovi:
_“Máte pravdu, zatím jsem na přístrojích nic nezměnil, ale bankomat opravdu pomohl. Už jsem nejen zapůsobil, ale mám i nové motivace.“_

„Pane doktore, kolik mi teda eště tak zbejvá času?“

„No s televizníma seriálama bych už nepočítal.“

Dvě vrány sedí na poli, když si v dálce všimnou postavy, která vypadá jako člověk.

„Vidíš to tam? Co to je?“ ptá se první vrána.

Druhá vrána si to chvíli prohlíží a pak odpoví:
„To je strašák. Vypadá docela opravdově, co?“

První vrána se zamračí:
„Jak poznáš, že je to strašák a ne člověk?“

Druhá vrána pokrčí křídly:
„Podívej se mu na ruku. Nemá mobil.“

„Manželka už tři čtvrtě roku sportuje, aby vypadala mladší.“

„A s jakým úspěchem?“

„No, teď už nevypadá jako třicetiletá žena, ale jako osmatřicetiletý chlap.“

Maminka s Pepíčkem jsou na procházce v lese. Pepíček zahlédne chlapa v pláštěnce, který klečí na bobku a něco pořád vytahuje ze země.

„Co je to za člověka?“ ptá se maminky.

„To je rybář,“ poučuje ho máma, „chytá žížaly.“

„Žížaly?“ podiví se Pepíček. „Já myslel, že když je rybář, má chytat ryby.“

Advokát sedí večer v kanceláři a najednou se před ním zjeví sám Ďábel. Pekelník praví:
„Mám pro tebe nabídku. Po celý zbytek života vyhraješ každý spor, který povedeš. Klientky tě budou zbožňovat, kolegové se před tebou budou třást hrůzou a vyděláš nepředstavitelné peníze. Na oplátku žádám tvou duši, duši tvé ženy a tvých dětí, duše tvých rodičů, prarodičů, rodičů a prarodičů tvé ženy, tvých přátel a kolegů.“

Advokát se na chvilku zamyslí a řekne:
„Ale určitě je v tom nějaký háček, že?“

Nedávno jsem strašně potřeboval na pár dní vypadnout z práce, ale věděl jsem, že šéf mi volno jen tak nedá. Naštěstí mě napadlo, že kdybych ze sebe udělal blázna, tak mě na pár dní pustí. Tak jsem se zavěsil pod strop a začal vydávat podivné zvuky. Má kolegyně se na mě udiveně dívala a pak se zeptala, co proboha dělám na tom stropě. Vysvětlil jsem jí, že představuji žárovku, aby si šéf myslel, že jsem se zbláznil a pustil mě na pár dní domů oddychnout si od práce. Po několika minutách se u nás v kanceláři šéf skutečně objevil. Podíval se na mě, jak visím pod stropem a zeptal se:
„Co tam, proboha, děláte?“

Řekl jsem mu, že jsem se stal žárovkou. Odpověděl, že jsem očividně přepracovaný a že si mám jít na pár dní domů Odpočinout. Seskočil jsem dolů a odcházel domů. Moje spolupracovnice se ovšem vydala za mnou. Šéf ji zastavil a zeptal se jí:
„A kam jdete vy?“

Odpověděla mu:
„Jdu taky domů. Přece nebudu dělat potmě.“

Vnučka se ptá dědy:
„Dědečku, pamatuješ si ještě na první děvče, které jsi políbil?“

„Milá holčičko, já už si nepamatuji ani na tu poslední.“