Vnučka se ptá dědy:
„Dědečku, pamatuješ si ještě na první děvče, které jsi políbil?“

„Milá holčičko, já už si nepamatuji ani na tu poslední.“

Skákal pes přes oves, přes zelenou louku. Šel za ním myslivec, péro na klobouku. Pejsku náš, co děláš, žes tak vesel stále, nevím sám, řek bych vám, hop a skákal dále.

Ostravák:

Skače čuba přes obile šibko hupe přes luku. Za ňu chachar v kamizole, fájne brko v klobuku. Kaj se vališ, co se chlameš, co se ščuřiš jako cyp? Prd ti řeknu, take zname a zas vali do kajsik.

Brňák:

Bere čokl glajze grýnó hópe lúpink přes Kajzec. Za nim kópe plótve rýnó plotňák jégr na Oltec. Co se pecní, těžké lochec? Kvaltuj fligny, haltni vály. Žádné ánunk, čokl borec migne cemrem a de pali.

Nadstrážmistr Policie ČR:

Dne 18.8. t.r. jsem prováděl spolu s nstrm. Hyhlíkem pravidelnou obchůzku. Na konci ulice Polní jsme zjistili osobu mužského pohlaví konající chůzi po poli spolu s jeho psem, který skákal přes ječmen proso obilí. V osobě byl námi zjištěn M. Slivec v uniformě zaměstnance správy lesů. Oba jevili známky rozjařenosti. Na přímý dotaz po příčině jejich veselí uvedl pes, že sám neví a pokračoval ve výše zmíněné činnosti. M. Slivec k dotyčné věci doznal, pes skáče proto, nažral tzv. trávy. Provedli jsme zajištění obou pachatelů a sdělení obvinění z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných látek a jedů podle paragrafu 187 tr.zák.

Ptá se doktor pacienta v blázinci, jak došlo k tomu, že se zbláznil.
„Sbalil jsem krásnou ženskou. Šli jsme k ní a když jsme byli v nejlepším, tak se ozvalo bouchnutí dveří a ona začala křičet, že se vrátil manžel.“

„A z toho jste se zbláznil?“

„Ne. Chtěl jsem se schovat do skříně, ale žádná tam nebyla. Tak jsem vylezl z okna a zůstal tam viset. On přišel do pokoje, rozhlédl se a bylo mu to jasný. Přišel k oknu, podíval se na mě, pak si došel pro obrovské kladivo a do každého prstu mi dal hroznou ránu.“

„A z té bolesti jste se zbláznil.“

„Ne. On si pak donesl obrovské hřebíky a do každého prstu mi jeden zatloukl.“

„Aha, a z té bolesti jste se pak zbláznil.“

„Nee. Já jsem se pak podíval dolů a zjistil jsem, že visím deset centimetrů nad zemi.“

„Babi, v zelenině mají takhle silné okurky a takhle dlouhé.“

Na to hluchá babička:
„Jenom, aby si tě holka taky vzal!“

Čtyři muži hrají golf. Když poslední dohrává, tři již sedí u svého čaje o rozmlouvají o svých dětech.

„Můj syn začínal jako pokladač koberců“ říká ten první. „Ale pak se vypracoval a dnes má prosperující stavební firmu. Je dokonce tak úspěšný, že si mohl dovolit darovat nový dům jednomu svému dobrému příteli“.

„Můj syn začínal jako prodavač aut“ říká ten druhý. „Pak se vypracoval tak, že sám vlastní několik obchodů s auty. Je dokonce tak bohatý, že si mohl dovolit věnovat svému dobrému příteli úplně nové luxusní auto.“

„Můj syn začínal na burze a dnes již vlastní spoustu cenných akcií“ přidá se třetí. „Je natolik bohatý, že si mohl dovolit věnovat balík akcií svému dobrému příteli.“

Když přijde k čaji čtvrtý muž, ptají se jej ostatní na jeho syna.

„Abych řekl pravdu, nejsem se svým synem příliš spokojen“, říká muž. „Začínal jako holič a holičem zůstal. Už to dělá patnáct let. A ke všemu jsem nedávno zjistil, že má homosexuální styky. Ale musím uznat, že v tom si nevede špatně. Musí asi být dobrý, protože jeho poslední tři přátelé mu věnovali nový dům, luxusní auto a balík akcií.“

Vlk, liška a medvěd se dohodnou, že si seženou práci. A nejlépe aby se při ní zadarmo najedli. Sejdou se za týden a vlk vypráví:
„Tak jsem šel hlídat ovce, ale vyhodili mě. Ráno to spočítali, zjistili, že jim dvě ovce chyběj a dostal jsem padáka.“

Liška povídá:
„To já šla dělat dozor do drůbežárny a taky mě vyhodili. Ráno to spočítali, zjistili, že jim pět slepic chybí a dostala jsem padáka.“

Medvěd na to:
„Tak to já šel dělat do cihelny, ale ještě mě nevyhodili.“

„Ty žereš cihly?“

„Ne, já žeru Ukrajince a ty nikdo nepočítá.“

Píše se rok 1961, v rádiu právě hlásili, že Sovětský svaz vypustil do vesmíru kosmickou loď s prvním člověkem na palubě. Pepíček to uslyšel a utíká za dědou:
„Dědečku, dědečku, Rusové poslali člověka do vesmíru!“

„Do vesmíru? To už je neposílají na Sibiř?“

Cestující v taxíku poklepal řidiči na rameno, aby se ho na něco zeptal.

Řidič zaječel, ztratil kontrolu nad autem, jen tak tak minul autobus, najel na chodník a zastavil se pár centimetrů od výlohy obchodu. V taxíku na chvíli zavládlo hrobové ticho. Pak řidič otočil hlavu a řekl:
„Poslyšte, kámo, už to nikdy nedělejte! Málem jste mě vyděsil k smrti!“

Cestující se omluvil:
„Neuvědomil jsem si, že vás taková malá poklepání tak vyděsí.“

Řidič si povzdechl:
„Ne, to není úplně vaše chyba. Dneska mám první den jako taxikář. Posledních 25 let jsem řídil pohřební vůz.“

Předměty, které hledáš, se nikdy neobjeví, když je potřebuješ, nýbrž teprve až jejich důležitost pomine a ty budeš hledat úplně něco jiného.