Víte jak přemluvíte čtyři černochy, aby přestali znásilňovat mladou dívku?

???

Hodíte mezi ně basketbalový míč.

Na gymplu se spolu baví Sněhurka a čarodějnice, kam půjdou na vysokou školu.

Sněhurka povídá:
„Já půjdu na ekonomku. Nebudu tam sice nejhezčí, ale budu nejchytřejší.“

Čarodějnice povídá:
„Já půjdu na strojárnu. Nebudu tam sice nejchytřejší, ale budu nejhezčí.“

Dveře se zavírají a tramvaj se chystá k odjezdu ze stanice. K vozu však dobíhá uřícený muž a zoufale volá:
„Prosím vás, počkejte ještě na mě, jinak nestihnu práci!“

Cestující se přimlouvají u řidiče, ten čeká. Muž nastoupí, dveře se zavřou, tramvaj se rozjede a pán pronese:
„Dobrý den, kontrola jízdenek.“

Pražák přijede na vesnici k příbuzným. Po obědě vezme knížku a jde si číst na dvorek. Zatímco sedí, přiběhne kohout a začne mu zobat boty. Pražák znechuceně zavolá na strýce:
„Hele, strýcu, ten váš kohout mi tu pořád klove boty!“

Strýc na něj klidně odpoví:
„No jo, Pražáku, tak si je sundej, ať má klid k obědu!“

Letí velké dopravní letadlo. Kapitán se připravuje na přistání. Z kontrolní věže dostává povolení a zahajuje přistávací manévr. Co však nevidí:
„Sakra, jak to, že ta dráha je tak krátká?! Na takhle krátké dráze s tímto letadlem ani za prase nepřistanu!“

Nedá se ale už nic dělat a musí se o přistání pokusit. Cestující dostanou příkaz zaujmout bezpečnostní polohu. Kapitán se opatrně přibližuje nad samý začátek letištní dráhy, aby využil co možná nejdelší dráhu. Vzum…
Sotva se kola dotkla betonu, kapitán začíná brzdit, co mu síly stačí. Už jen padesát metrů do konce dráhy. Už jen dvacet metrů do konce dráhy! Už je na samém okraji. Uf. Brzdy se roztekly, ale na posledním decimetru letadlo zastavilo. Kapitán vyleze ven a zhluboka si oddychne.
„Kurva, že ale byla ta dráha sviňsky krátká!“

Pak se rozhlédne kolem. Nejdřív vpravo, pak vlevo.
„Jak je ale široká!“

Přijde domů chlápek a hned za dveřmi cítí, že něco neklape.

„Aha, napít jsem se chtěl.“ Napije se, ale stále to nějak není ono.

„Už vím, mám hlad.“ Nají se, ale pořád má pocit, že to nějak není ono.

„Vykoupu se a dám si cigáro.“ Vykoupe se, vyleze z vany, osuší se a když sahá po cigaretách tak zařve:
„Už vím! Běžky jsem si chtěl sundat!“

Důchodce si stěžuje:
„Mám stále větší potíže s pitím piva.“

„Copak zdraví?“

„Kdepak peníze!“

Cestující v taxíku poklepal řidiči na rameno, aby se ho na něco zeptal.

Řidič zaječel, ztratil kontrolu nad autem, jen tak tak minul autobus, najel na chodník a zastavil se pár centimetrů od výlohy obchodu. V taxíku na chvíli zavládlo hrobové ticho. Pak řidič otočil hlavu a řekl:
„Poslyšte, kámo, už to nikdy nedělejte! Málem jste mě vyděsil k smrti!“

Cestující se omluvil:
„Neuvědomil jsem si, že vás taková malá poklepání tak vyděsí.“

Řidič si povzdechl:
„Ne, to není úplně vaše chyba. Dneska mám první den jako taxikář. Posledních 25 let jsem řídil pohřební vůz.“

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí:
„Paní Čermáková, znáte mne?“

„Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník.“

Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá:
„Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?“

„Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal.“

V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše:
„Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem!“