Sedí mravenec u rybníka a máčí banán ve vodě. Jde kolem slon a ptá se:
„Co to děláš?“

Mravenec říká:
„Dej mi jedno euro a řeknu ti to.“

Slon mu dá jedno euro a říká:
„Tak povídej.“

Mravenec po pravdě odpoví:
„Máčím banán ve vodě.“

Slon na to:
„Ty jsi blbej!“

A mravenec:
„Možná blbej, ale od rána jsem vydělal 100 euro.“

Jednoho dne mají zvířátka shromáždění. Lev jako král zvířat říká:
„Tak zvířátka, musíme si tu udělat pořádek!“

A nařídí, že se bude chodit srát ven mimo planinu, což všechna zvířátka poctivě dodržují. Až jednou. Medvěd už to má na krajíčku. Běží z lesa ven, ale nestihne to a udělá svou potřebu. Najednou se kolem něj ochomejtá zajíček, a tak hovno zakryje tlapama.

„Ty medvěde, co to tak schováváš?“ ptá se zvědavě zajíček.

„Nic. Motýla…“ odpoví medvěd.

„Ukaž, já ho chi vidět!“

Nakonec medvěd odkryje tlapy a povídá:
„Óóóóóóó, už uletěl…

„A ještě se tu svině vysral!“

Žena si vezme muže a doufá, že se změní, ale marně.
Muž si vezme ženu a doufá, že se nezmění, ale marně.

Paní Novákové se rozbila myčka na nádobí. Zavolala proto opraváře; měl čas hnedky druhý den dopoledne. Paní Nováková však už měla naplánovaný jiný program, který nemohla přesunout na jiný termín. Pojala k opraváři důvěru a řekla mu do telefonu:
„Nechám Vám klíč pod rohožkou. Opravte mi prosím myčku a účet mi nechte na kuchyňském stole. Mám psa, ale nebojte se, je to dobrák, nic Vám neudělá. Zato v žádném případě, za žádných okolností nemluvte na papouška!“

Příštího dne opravář přijel. Vše bylo tak, jak se s paní Novákovou domluvili. Klíč našel pod rohožkou a uvnitř se pak potkal s největším a nejstrašnějším psem, jakého kdy viděl. Pes se však choval přátelsky a klidně pozoroval opraváře při práci. Oproti tomu papoušek, to byl parchant. Házel po chudákovi opraváři oříšky, křičel na něj, nadával a bez ustání jej zahrnoval nejsprostšími výrazy. Konečně už to opravář nevydržel a zařval:
„Drž už zobák ty blbá opelichaná stará slepice!“

Papoušek ztichl, kradmo se na opraváře podíval a odpověděl:
„Azore, trhej!“

Starý Arab žije již přes čtyřicet let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory a zeleninu, ale je tam sám a cítí se již starý a slabý. Jeho syn studuje v Paříži a otec se rozhodne mu napsat e-mail:
„Milý Ahmede, jsem moc smutný, že nemůžu na své zahradě pěstovat brambory. Vím, že kdybys zde byl, pomohl bys mi zahradu zrýt. Mám tě rád. Tvůj otec.“

Obratem obdrží odpověď:
„Milý otče, prosím tě, v žádném případě nic na zahradě nedělej! Schoval jsem tam ´tu věc´. Taky tě mám rád. Ahmed.“

Jen pár hodin nato obklíčí dům starého muže americká armáda, námořníci, FBI a CIA. Přeorávají a přerývají zahradu kousek po kousku, prohlížejí každý milimetr, ale nenajdou nic. Rozčarováni se opět stahují.

Týž den dostává starý muž ještě jeden e-mail od syna:
„Milý otče, jistě je nyní zahrada kompletně zrytá a můžeš zasázet své brambory. Víc pro tebe z takové vzdálenosti nemůžu udělat. Mám tě rád. Ahmed.“

Nejvtipnější na tomto vtipu je, že než si vlastně uvědomíte, že je naprosto a úplně o ničem, je už zcela pozdě ho přestat číst.

Šéf v práci: „Dežo, proč nepracuješ?!“
Dežo: „Omlouvám se šéfe, neviděl jsem vás přicházet.“

Ráno vychází Skot z koupelny a manželka mu říká:
„Už máš zase pořezaný obličej. To si opravdu nemůžeš koupit novou žiletku?“

Skot na to odpoví:
„No, když byla dobrá mému pradědovi, dědovi i mému otci, tak musí být přeci dobrá i mně!“

Potká smrtka chlapa a říká mu:
„Tvoje žena právě prolomila heslo na tvůj Facebook a pročítá si tvůj messenger. Jdeš ještě domů, nebo jdeš rovnou semnou?“