Nad městem letí Superman a vidí na střeše Kočičí ženu. Leží na zádech, nohy od sebe a roztouženě vzdychá. Pomyslí si:
„Když jí to super rychle udělám a super rychle odletím, tak si ničeho nevšimne a oba budeme spokojení.“

A tak jí to super rychle udělá a odletí.

Po chvilce Kočičí žena povídá:
„Co to bylo? Neviditelný muži?“

„Nevím,“ odpoví Neviditelný muž, ale děsně mě z toho bolí prdel.

Jedou dvě ženy ve vlaku a jedna se ptá druhé:
„Kam jedete?“

Ta odpovídá:
„Jedu do Budějovic, bude tam Země živitelka.“

A druhá na to:
„Hm, to já jedu do Prahy, bude tam ze mě šlapka.“

Na policejní stanici ve Skotsku:
„Tak vy víte pane, kdo vám odcizil váš automobil?“

„Ano, pane inspektore. Ale nepospíchejme s tím. Počkejme až ho přelakuje.“

Znásilněné uklízečky se ptají jak to bylo.

„Umývám podlahu, umývám, v tom mi vyhrnul sukni a už jsem ho tam měla.

„No a to jste nemohla utéct?“

„Co? Po tom umytém?“

V pohádkové říši zuří válka.

„Pane generále, poslušně hlásím, že už nám sundali dvacet letounů!“ oznamuje svému velícímu plukovník.

Generál zrudne zlostí a mumlá si pod vousy:
„Zatracení obři!“

Klavírista se ptá po koncertě přítele.
„Co říkáš na ten potlesk?“

„Senzace, kde jsi sehnal tolik příbuzných?“

Sedí vrána na větvi. Přijde k ní zajíc a ptá se:
„Co tam děláš?“

Vrána odpoví:
„Vidíš, machruju.“

„A můžu machrovat s tebou?“ ptá se zajíc.
„Tak pojď“ odpoví vrána a zajíc vyleze na větev. Za chvíli přijde liška a ptá se:
„Co tam děláte?“

„Machrujeme, to snad vidíš, ne?“ říkají vrána a zajíc.

„A můžu machrovat s vámi?“ ptá se liška.

„Tak pojď k nám“ a liška si také vyleze na větev. Za chvíli přijde medvěd a ptá se, co tam dělají.

„Machrujeme, machrujeme!“ odpoví zvířata.

„A můžu machrovat s vámi?“ ptá se medvěd.

„Můžeš.“

Medvěd vyleze na větev, ta pod jeho váhou praskne a všichni se řítí dolů. Vrána zamává křídly a za padajícími zvířaty zařve:
„Co machrujete, když neumíte lítat?“

„Představte si, pane řediteli, že jsem včera vypil dvaatřicet minerálek!“

„Kristepane, klaun! Proč tolik?“

„Na vztek! Víte přece, že jsem abstinent…“

Břichomluvec vystupuje se svou loutkou na klíně a vypráví vtip o hloupých blondýnkách. V tom vyskočí na nohy mladá žena s platinově blonďatými vlasy.

„Co vám dává právo takhle stereotypizovat blondýny?“ rozčílí se. „Co má barva vlasů společného s mým rozumem?“

Břichomluvec se zaskočeně začne omlouvat, ale ona na něj ukáže prstem a zařve:

„Do toho se nepleťte! Mluvím s tím malým hajzlíkem na vašem klíně!“