Sedí babička v parku na lavičce a modlí se:
„Pane, já už jsem zase nevyšla s důchodem, pošli mi, prosím, nějak stovku.“

Zaslechne to nějaký mladý muž a říká jí:
„Prosím vás, babičko, přece nebudete věřit takovým pověrám…
Tady máte padesátikorunu a už se nemodlete.„

Babička chvilku počká, až se onen muž vzdálí a pak říká:
„Děkuju Ti Pane. A příště mi to, prosím, neposílej po takovém neznabohovi.“

Baví se dva, kam vyrazí na dovolenou a jeden říká:
„Jeď do Ruska, když já tam byl naposled, tak to bylo skvělý. Plno pití, na ulicích krásný holky, kterých můžeš mít kolik a kdy chceš.“

Za měsíc:
„Tak co, jaké to bylo?“

„Ale, nestálo to za nic, na vodku fronty a jen jsem se dotkl jedné holky na ulici, už jsem dostal do držky.“

„Hmm, to je divné. A s kým jsi tam byl?“

„S Čedokem.“

„No jo, já s Wehrmachtem.“

Existuje konečný počet fyziků, které uživí společnost o dané velikosti. Totéž platí o učitelích a strojařích. Akorát pro právníky to neplatí. Čím více jich máte, tím více jich potřebujete.

Láďa, bezdomovec, Brňák jak hrom, přijde na úřad práce a žádá tam o nějakou práci. Tam sedí dva chlápci a jeden na to:
„Láďo, my bychom ti hrozně rádi nějakou práci dali, ale máš smůlu, nic nemáme.“

Láďa se nevzdává a říká:
„Chlapi, ale já se znám s Klausem.“

Oni:
„To ti tak žerem.“

Tak Láďa vezme telefon, vytočí Pražský Hrad, tam to vezme Klaus, pokecají, takový ty fráze, jako jak se má Livie, nebo tak co, kdy zase zajdem na hrba. Ti dva jako že no a co, Klause u nás zná každý. Nereagujou.

Láďa:
„Chlapi, ale já se znám i s Barackem Obamou.“

Zase vytočí Bílý dům. Zase pokecají, jak se má Michelle. No a zas nic, ti dva nereagujou.
„Láďo, práci nedostaneš.“

Tak Láďa:
„Chlapi, ale já se znám i s papežem.“

Tak vezmou dodávku, dojedou do Vatikánu, tam papež zrovna slouží mši, plný kostel lidí. Láďa se pustí nahoru k oltáři, už z dálky volá:
„Nazdar Benedikte!“

Papež ho uvidí, rozpřáhne ruce, objímají se, pokecají, jak to jde a jak se má Bůh atd. Láďa se vrátí zpátky, tam stojí ti dva chlapi, úplně odvaření, dolní čelisti spadlé až na hrudník, oči vykulené.

Láďa na ně kouká:
„To jste tak hotový z toho, že se znám s papežem?“

„Ne, to ne, ale před chvilkou tudy šli dva Japonci, a ten jeden se ptal: Co je to za kreténa, co támhle stojí vedle Ládi?“

Pasažéři vystupují z letadla a jeden se náhle poněkud zakymácí.
„Co je?“ ptá se ho přítel.

„Ale, nějak se mi udělalo černo před očima.“

„Z toho si nic nedělej,“ poplácá ho starý kamarád po zádech, „taky jsme v Africe!“

Klavírista byl najat, aby nahrál hudbu na pozadí k filmu. Když bylo natáčení dokončeno, zeptal se, kdy a kde si ho bude moct pustit. Producent se trochu provinile přiznal, že to je ve skutečnosti porno film a že vyjde za měsíc.

O měsíc později se hudebník vydal do porno kina, aby ho viděl. S límcem vytaženým nahoru a tmavými brýlemi si sedl do zadní řady vedle páru, který také vypadal, že se snaží zůstat inkognito.

Film byl ještě peprnější, než se tušil. Obsahoval skupinový sex, S/M a dokonce i psa.

Po chvíli se rozpačitý klavírista otočil k páru vedle sebe a řekl:
„Já jsem tady jen kvůli hudbě.“

„Jo?“ odpověděl muž. „My jsme tady jen kvůli našemu psovi.“

Během svatební cesty si zašli novomanželé do hotelové restaurace na večeři.

„Tak nač máš chuť, lásko?“ ptá se láskyplně mažel.

„Vždyť víš, miláčku, co mám nejraději.“ přivine se k němu manželka.

„Vím drahá, ale občas je také potřeba jíst, ne?“

Nejvtipnější na tomto vtipu je, že než si vlastně uvědomíte, že je naprosto a úplně o ničem, je už zcela pozdě ho přestat číst.

„Víš, co udělal můj bratr Lajoš?“

„Nevím.“

„Začal pracovat!“

„To je ale pitomec, kvůli penězům je schopen udělat cokoliv!“