Vtipy

V nacistickém zajateckém táboře se velící důstojník rozhodl, že na Štědrý večer propustí některé své vězně. Nejspravedlivější bude, když každému položí otázku a ti, kteří odpoví správně, budou propuštěni.

První přišel na řadu britský důstojník. Němec se ho ptá:
„V roce 1912 se srazila slavná loď s ledovcem. Jak se loď jmenovala?“

Brit nezaváhal, řekl, že Titanic, a byl propuštěn.

Druhý přišel na řadu Američan. Velitel se ho ptá:
„V roce 1912 se srazil Titanik s ledovcem. Víte kolik životů bylo tehdy ztraceno?“

Američan řekl, že 1517, a byl propuštěn.

Třetí na řadu přišel Žid. Německý velitel spustil:
„V roce 1912 se Titanik srazil s ledovcem a potopit. Tenkrát zahynulo 1517 lidí. Jak se jmenovali?“

Na skalnatém ostrově se zachránila mladá žena. Pobyla si tam chudinka sama hodně dlouhé týdny a měsíce, až jednou, když pohlédla na moře, spatřila, jak k ostrůvku plave nový trosečník.

„No nazdar!“ řekla si ta hezká trosečnice, „To mám pěkné vyhlídky! Celý další život strávit jen s jedním mužským!“

Na silnici tlačí nadávající zpocený muž auto, žena za volantem se ho ptá:
„Už můžu povolit tu ruční brzdu?“

Při hodině tělocviku si žáci lehají na záda a napodobují jízdu na kole.

„Pavlíku, proč necvičíš s ostatními?“

„Protože zrovna jedu z kopce.“

V blázinci:
„A letěl už jsi někdy v balónu?“

„A ve fotbalovém nebo basketbalovém?“

Pražák na Náměstí Svobody v Brně pije z kašny. Kolemjdoucí Brňák dobrého srdce mu říká:
„Hej, nepij z té kašny. Z té pijou morgoši!“

Pražák se na něj otočí a povídá:
„Proméň, já ti nerozuměl. Jáá jsem z Prahy!“

Na to Brňák odvětí:
„Pij pomalu, je to studený!“

Malíř vymaloval kostel a pan farář se zálibou pozoruje dokončené dílo. Najednou ustrne:
„Vy jste namaloval andělovi na ruce šest prstů! Už jste někdy viděl anděla se šesti prsty?!“

„A vy jste snad viděl někdy anděla s pěti prsty?“ odseknul malíř.

„Pane doktore, já se při jízdách v autoškole děsně nervuju!“

„Nemějte strach, jednou se vám povede projít.“

„No jo, ale já jsem zkoušející!“

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí:
„Paní Čermáková, znáte mne?“

„Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník.“

Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá:
„Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?“

„Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal.“

V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše:
„Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem!“

Dva policajti jdou po chodníku, vidí na něm ležet pětikorunu a jeden říká druhému:
„Proč nesebereš těch 5 korun?“

„Já se pro 5 korun neohnu!“

„Ty blázne, vždyť s tím se dá telefonovat!“

„Tak to už je něco jiného!“

Zvedne pětikorunu, přiloží si ji k uchu a křičí:
„Halóóó…“