Doktor prohlíží pacienta a povídá:
„Nejsem si vaší diagnózou jist, pane Hanáček. Asi to bude tím nadměrným alkoholem v krvi.“

„To nevadí pane doktore, já klidně přijdu zítra, až vystřízlivíte.“

Jede beznohý vozíčkář po Václaváku a volá na něj vekslák:
„Pane, nekoupíte si boty?“

No, vozíčkář je pěkně nasranej a zavolá na nedaleko stojícího policistu:
„Viděl jste to? Ten chlap mne urazil!“

„Tak proč jste ho nenakopal do prdele?“ na to policajt.

To ubožáka dorazí. Dojede domu a stěžuje si manželce.

„Nic si z toho nedělej“, povídá manželka, „uvařím ti kafe, to tě postaví na nohy.“

Manažer obchodního domu dostal za úkol najmout nového zaměstnance. Po probrání hromady životopisů našel čtyři kandidáty, kteří měli stejné kvalifikace. Rozhodl se, že je všechny pozve na pohovor a položí jim pouze jednu otázku. Jejich odpověď rozhodne o tom, kdo získá práci.

V určený den se čtyři uchazeči posadili kolem konferenčního stolu a manažer se jich zeptal:
„Co je podle vás nejrychlejší věc na světě?“

První muž odpověděl:
„Myšlenka. Prostě vám bleskne hlavou, ani nevíte jak.“

„To je velmi dobré!“ pochválil ho manažer. „A vy, pane?“ zeptal se druhého muže.

Ten se zamyslel a řekl:
„Mrknutí! Přijde a odejde, ani si toho nevšimnete. Mrknutí je nejrychlejší věc, jakou znám.“

„Výborně!“ řekl manažer. „Mrknutí oka, to je opravdu populární přirovnání pro rychlost.“

Poté se otočil k třetímu uchazeči, který chvíli přemýšlel a pak odpověděl:
„No, u nás na farmě máme na stěně vypínač. Když ho přepnete, světlo ve stodole na druhém konci pastviny se rozsvítí dřív, než si toho všimnete. Zapnutí světla je nejrychlejší věc, jaká mě napadá.“

Manažer byl jeho odpovědí nadšený a myslel si, že našel toho pravého.
„Je těžké překonat rychlost světla,“ uznal.

Nakonec se obrátil na čtvrtého a posledního kandidáta jménem Karel a položil mu stejnou otázku.

Karel se podrbal na hlavě a odpověděl:
„Po tom, co jsem slyšel, je mi jasné, že nejrychlejší věc na světě je průjem.“

Manažer zůstal v šoku:
„Cože!?“

„No jasně,“ vysvětloval Karel. „Víte, nedávno mi nebylo dobře, a jakmile jsem vyběhl na záchod, dřív než jsem stihl myslet, mrknout nebo rozsvítit, už jsem měl naděláno v kalhotách.“

Karel je nyní nový zaměstnanec obchodního domu poblíž vás!

Pánbůh si povolá Obamu, Medveděva a Klause a po jednom si je volá k sobě do pracovny.

První vyjde Obama, ostatní se na něj sesypou a ptají se co a jak. Obama, viditelně bledý, říká:
„Chtěl po mně, abych ukončil všechny války, které vedeme, jinak stiskne takový zelený tlačítko a Amerika přestane existovat. Vůbec nevím, co s tím mám dělat.“

Druhý jde Medveděv. Podobná situace.
„Chtěl po mně odstavit komunisty od moci v celém Rusku. Jinak zelené tlačítko. Vůbec nevím co s tím.“

Třetí jde Klaus. Vyjde ven, potutelný úsměv.
„Chtěl po mně, aby se v Čechách přestalo krást.“
Sáhne do kapsy: „Tak tady je to tlačítko.“

Ve školní jídelně si přisedl student k profesorovi a ten říká:
„Prase si nezaslouží, aby sedělo s labutí.“

Student se zvedl od stolu s odpovědí:
„Hmm, tak já letím.“

Čímž pana profesora namíchl a ten se rozhodl, že mu dá zabrat u zkoušek. Bohužel pro něj student na vše odpověděl naprosto bezchybně. Proto mu dává poslední otázku:
„Kdybyste si mohl vybrat ze dvou pytlů a v jednom bylo zlato, ve druhém rozum, který byste si vybral?“

Student po chvíli řekne, že by si vzal ten se zlatem. Profesor vítězoslavně praví:
„No vidíte, a já bych si vybral ten s tím rozumem.“

Student neváhá s odpovědí:
„Vzdyť jo, každý si vybere to, co mu chybí.“

Profesor už je tak vytočený, že do studentova indexu napíše BLBEC a pošle ho pryč. Student odchází, aniž by se podíval na své ohodnocení a po chvíli se vrátí s otázkou:
„Pane profesore, vy jste se mi tu sice podepsal, ale nenapsal jste tu žádnou známku.“

Po dlouhém období sucha konečně přišel déšť a všechna zvířata v lese byla šťastná kromě klokana. Ostatní se ho ptali, proč je tak smutný.

Klokan si povzdechl a řekl:
„Déšť znamená, že všechny moje děti si teď budou hrát uvnitř.“

Víte, co je to maximální přesnost?

???

Nakopnout komára mezi nohy!

Dohadují se Francouz, Angličan a Čech o národnosti Adama.

Francouz:
„Musel to být Francouz, protože jedině Francouze napadne taková móda, jako je fíkový list.“

Angličan:
„O původu gentlemana, který kvůli ženě obětuje své žebro, nemůže být přece pochyb.“

Čech na to řekne:
„Ten, kdo dokáže jíst kyselá jablka, chodit s holým zadkem a myslet si, že je v ráji, nemůže být jiné národnosti než české!“

„Chci koupit tuto malbu,“ praví muž malíři.

„Dobře jste si vybral,“ povídá umělec.

„Na této malbě jsem strávil deset let svého života.“

„Deset let?“

„Ano. Dva dny malováním a zbytek prodejem.“